Českem obchází strašidlo - strašidlo socialismu.

Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojili všichni pravičáci, všichni korupčníci, podvodníci a zloději, kteří si ze svobody, demokracie a svobodného podnikání udělali svůj zlatý důl na Klondike a spletli si Českou republiku s Divokým západem 19. století.

Neseni listopadovou tsunami nespokojených občanů, dělníků, rolníků i inteligence, komunistů, antikomunistů i bezpertijních, studentů i seniorů, vtrhli bezohledně a bez skrupulí, vyzbrojeni nakradeným a vyvekslovaným kapitálem do české ekonomiky a politiky jak bandité do banky v Dawson City. Jejich dávné sny a touhy po moci a majetku, čtyřicet let dušené socialismem, se jim splnily. Jako na stříbrném tácu jim hrstka pravdoláskařů a beznadějných idealistů naservírovala skutečný zlatý poklad - nikým a ničím nechráněný. Dřívější i nově zrození hochštapleři si nemohli přát nic lepšího. Hekticky a v euforii zrozené zákony, vymyšlené vychytralými právníky a schválené diletanty a amatérskými politiky se pro budoucí mocenskou a majetkovou elitu staly opravdovým Eldorádem.

Najednou jsme se stali svědky něčeho, co jsme doposud znali jen z Hollywoodských westernů nebo oficiální propagandy: uplatňování práva silnějšího, ochrany zločinců zkorumpovaným šerifem, souzení obviněných úplatným nebo zastrašeným soudcem, vlády, moci a rozhodování v rukou nejbohatších, devastace morálky, maloměšťáckého pokrytectví zbožných, alkoholismu, prostituce a naprosté beznaděje slušných a poctivých občanů. A jako v té reklamě - nestačili jsme zírat!

Než se normální pracující občané stačili rozkoukat a vzpamatovat ze všech těch novinek Západu, známých doposud většinou jen z doslechu, bylo po malé i velké privatizaci, po restitucích a přesunech majetku, bankrotech doposud prosperujících státních podniků a zemědělských družstev, majetek všech byl najednou majetkem někoho a "nikoho" a ze 158,8 miliard korun státního dluhu v roce 1993 se stalo gigantických 1 412,9 miliard v roce letošním.

Z velké části soběstačného Československa se stala naprosto závislá neokoloniální Česká republika, z kvalifikovaných dělníků námezdní zaměstnanci v montovnách, z pracujících se staly lidské zdroje, z úspěšných zemědělců sotva se nad vodou držící farmáři, z lidové armády sotva dva pluky profesionálních žoldáků, vyzbrojených předraženou technikou a zbraněmi, bohužel ne značky Made in CZ. Komerční kýč ovládl kulturu a umění, chaos, nepořádek a nezodpovědnost jsou vydávány za svobodu a demokracii, vzdělání a lékařská péče se staly zbožím, slušnost je pokládána za blbost a poctivý člověk je za vola.

Není se tedy co divit, že každý, kdo se na tento svinčík už nemůže dívat a chce ten Augiášův chlév vymést, je pokládán a označován za bolševika, teroristu a člověka, který si nic jiného, než návrat k socialismu nepřeje.

Nepřekvapuje mě, že každý, kdo se v tomto našem Divokém západě napakoval, každý kdo na něm pochybným způsobem bohatne, komu politické partajničení a korupce umožňuje nadstandardní životní úroveň, se slov o sociální rovnosti, spravednosti, pořádku a změnách bojí jako čert kříže a při představě socialismu se hrůzou probouzí ze spánku. Pro takové darebáky musí být socialismus opravdu strašným strašákem.

Proto do úplného zblbnutí opakují srdcervoucí historky o stalinském hladomoru, komunistických lágrech a koncentrácích, krvežíznivých estébácích, zinscenovaných politických procesech, primitivních až polodementních komunistických funkcionářích, o frontách na banány a hajzlpapír, o příšerných panelácích, o nesvobodě a naprostém temnu za totalitního socialismu. Věří, že touto všudepřítomnou propagandou dokážou vymýt mladé generaci mozky, zmást a ovlivnit doposud mlčící většinu.

Především se ale bojí a doufají, že si tím ubrání svá koryta a své teploučké pelíšky. Mají patologickou hrůzu z toho, že se jim na jejich lumpárny příjde, ztratí svá privilégia a skončí v teplácích.

Vážení zlatokopové, falešní hráči v podnikání, zloději, podvodníci a zkorumpovaní politici, nebojte se! Lidé nostalgickým vzpomínáním na život v socialismu neříkají, že chtějí návrat socialismu. Jim svoboda a demokacie vyhovuje a jsou šťastni, že se jí dočkali. Oni "jen" chtějí pracovat, za práci dostat poctivou mzdu a z ní slušně žít. A ještě jedno chtějí - abyste šli už konečně do prdele! (omlouvám se, ale vhodnější výraz jsem nenašel)