Střední průmyslová škola grafická sídlila (a pokud vím, tak dosud sídlí) v jedné z budov areálu bývalého karmelitského kláštera na Malé Straně, v Hellichově ulici pod pražským Petřínem. Nevím jak dnes, ale za našich časů se ústy svých pedagogů často prohlašovala za školu výběrovou. „Jste na výběrové škole, můžete kdykoli odejít…“ slýchali jsme po celé čtyři roky v situacích, kdy naše mladická drzost překročila meze (mnohdy obdivuhodné) trpělivosti našich pedagogů. Úplně poprvé jsme se s tímto duchem výběrovosti a stavovského sebevědomí (nebyl-li to ovšem spíše projev jisté profesionální deformace) seznámili již v příloze oznámení o přijetí ke studiu:
STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA GRAFICKÁ
Hellichova 22, Praha I – Malá Strana
Praha v srpnu 1965
Vážení rodiče,
ředitelství školy spolu s výborem SRPŠ dovoluje si Vás požádat o Vaši podporu v některých otázkách při výchově našich žáků v příštím školním roce.
Především nám jde o bezpečnost Vašich dětí při dílenském výcviku. Přesto, že všechno žactvo je vždy hned první vyučovací hodinu každého školního roku seznámeno s bezpečnostními předpisy, stává se velmi často, že zejména děvčata těchto předpisů nedbají a i někteří vyučující nedodržování bezpečnostních nařízení přehlížejí.
Koncem minulého školního roku zachytily válce ofsetového stroje jednu žačku za volné vlasy a jen náhodou nedošlo k jejímu vážnému zranění se všemi důsledky. Nedodržení bezpečnostních předpisů zaplatila žákyně pro tentokrát jen velkým leknutím a chomáčem vlasů.
Aby nemohlo v budoucnu dojít k opakování podobného případu, který by mohl skončit tragicky, přijala pedagogická rada na svém červnovém zasedání usnesení, že všechny žákyně směru polygrafie a zpracování papíru musí mít bezpodmínečně při školní výuce ve strojovnách na hlavě šátek, upravený tak, aby všechny vlasy byly skryté.
Bez předepsaného a správně upraveného šátku nebudou žákyně zásadně do strojoven puštěny a event. neúčast na vyučování bude posuzována jako neomluvené hodiny se všemi důsledky. Uvedený postup bude praktikován i v tom případě, jestliže si některá žákyně šátek „zapomene" doma.
Toto nařízení se pochopitelně týká i chlapců, kteří nosí podle poslední módy vepředu příliš dlouhou „ofinu" a mohli by týmž způsobem přijít k úrazu.
Tím jsme se dostali k další otázce, kde potřebujeme rodičovské podpory, totiž k úpravě zevnějšku našich chlapců i děvčat.
Třetí bod pravidel chování školního řádu říká: „Žák přichází do školy včas a řádně upraven". V minulém školním roce vyskytli se někteří chlapci, kteří chodili do školy snad v nejhorších kalhotách, které vůbec doma měli a v nichž by se slušný člověk neodvážil ani večer na, ulici, natož do školy.
Nemáme celkem podstatných námitek proti nošení tzv. „texasek" pokud nejsou. špinavé, hrubě odřené bez apretury či potrhané a otřepané, což někteří žáci považují dosud za přednost a i nové kalhoty úmyslně podle svého vkusu upravují (třeba i tím, že si je namočí a nechají na sobě uschnout, aby odstranili puky a získali náležitou formu).
Poněvadž jsme školou, která má také vychovávat žáky ke vkusu, nemáme a nebudeme mít pro takovéto výstřelky pochopení a žáky takto „upravené" pošleme domu převléknout. Z hlediska vkusu a podle připomínek školního hygienika, který v řadě případů u chlapců s nadměrně dlouhými vlasy zjistil vši, žádáme, abyste na své syny dohlédli tak, aby také v tomto směru nemožnou módu nepřeháněli a chodili slušně upravení.
Pokud jde o děvčata, jsou ještě některá, která se do školy malováním upravují jako by šlo o návštěvu nočního podniku. Také jim je třeba připomenout, že všeho moc škodí.
A konečně třetí otázkou, kde potřebujeme vaší pomoci, je přezouvání. Ve všech učebnách i dílnách naší školy je položena podlahová krytina z PVC (náklad na jednu třídu 5-6 000 Kčs).
Proto mají všichni žáci povinnost přezouvání. Velká většina se skutečně přezouvá, ale stále se vyskytují někteří nesvědomití jedinci, kteří se nepřezouvají a tak dochází k poškozování podlahové krytiny. V několika případech jsme dokonce zjistili, že žák vůbec žádné boty na přezutí ve škole neměl.
Proto Vás prosíme, abyste svým dětem dali k dispozici třeba i starší zdravotně nezávadnou obuv, kterou by měly pro tento účel trvale ve škole k dispozici. Bylo by také správné, aby děvčata, i když se přezouvají, zásadně do školy nechodila s jehlovými podpatky, protože i při vší pozornosti tu a tam některé třeba jen na chvilku vejde do učebny a podlaha je samý dolíček. Tímto způsobem došlo již i k velmi znatelnému poškození asfaltového chodníku před budovou školy.
Vážení rodiče, děkujeme za Vaše pochopení a prosíme, abyste uvedené otázky projednali se svými dětmi a působili na ně, aby tyto nepříliš velké požadavky školy disciplinovaně plnily.
Doufáme, že společným úsilím se nám podaří udržet dobrou pověst školy i pěkné prostředí, které se nám v poslední době velkým nákladem podařilo vybudovat.
S pozdravem
předseda SRPŠ ředitel školy
No řekněte sami, který patnáctiletý by se na tohle "pěkné prostředí" nezačal těšit?
(Pokračování)
