Děsím se, co mi přinese zase další den. O jakých hrůzách si opět přečtu.
Připadá mi, že celý život je jen o katastrofách. Zdá se mi, že se ani neummíme radovat, ani o radostech mluvit. Zajímáme se, co špatného a zlého se událo, a pak jsme schopni o tom dlouho předlouho hovořit.
Třeba dnes. Sedla jsem si k počítači a jen tak brouzdala po "světě" a hledala inspiraci do školy. Svým žáčkům hledám informace ze života a pak o nich hovoříme, rozebíráme je po všech možných češtinských stránkách a snažíme se porozumět smyslu textu. Děcka to baví a pro mne to taky není nuda. Ono totiž učit stále jedno a totéž z jedné nepružné učebnice je fakt velká nuda.
A tak jsem seděla a hledala a hledala.... Ne nic moc krvavého, ne nic moc komplikovaného.
Fakt obrovský problém najít něco vhodného.
Jenže mohu hovořit o očních duhovkách a nemocích, které z nich lze vyčíst, anebo o týraných ženách, či o další zbytečné vraždě britského občana?
Opravdu nevím. Asi zůstanu u knihy, anebo si něco vymyslím a napíšu. Přece s nimi nemohu mluvit a následně rozebírat ty krváky, co se kolem dějí.
Video z popravy Brita mne fakt zasáhlo. Neumím a ani si nechci představovat, co ten muž musel prožívat za muka. Klečet v oranžovém mundúru, nad ním černooděnec s nožem v ruce. Navíc muset hovořit k britskému premiérovi a k lidu celého světa a očernit politiku nejen Anglie, ale celkého světa za svou předčasnou smrt. O poliitku se nestarám a ani se v ní moc nevyznám. Ale trápí mne, jak si dokážeme tak krátký život znepříjemnit mnohými věcmi, jak si ho dokážeme mnohdy naprosto zbytečně zkrátit.
Nevím přesně, proč došlo k další tak šílené popravě. Nechápu, proč došlo k těm dvěma předcházejícím, a netuším, proč by mělo dojít k dalším, jak ostatně předesílají sunnitští šílenci. Šílenci? Nejen oni, ale všichni jsme šílenci, když se snažíme uměle vyvolávat spory, jen abychom si dokázali, že jsme silní a že na nás nikdo nemá. Zřejmě jsem použila špatný podmět. Ne my, ale oni. Ti někteří vládnoucí pohlaváři, kteří místo snahy o urovnání sporů, je vyvolávají. Zlo přináší jen zlo. Asi pro ně platí, že když na ně někdo kamenem, tak na oplátku oni na ně ještě větším šutrem.
Můžete mi poradit, jak mám učit děti lásce a pokoře, když kolem nás zuří odporné vraždění, odporná nenávist a odporné zlo. Každý si mele tu svou a jde za tím svým. Ale přece nejsme jen tady mi jedinci, je nás tady moc a moc a všichni žijeme pospolu....
O nás bez nás. A nyní platí, že ještě více bez nás a o nás. Co na tom, když umře nějaký zbytečný a nevinný člověk. Copak jedna hlava dole, vždyť jich je, těch hlav. Z jedné krev neteče, vlastně teče, ale co na tom.
Ještě že jsem nejedla. Chce se mi zvracet.
