Sex ve městě...

Že se Vám zdá název známý, určitě. Oblíbený seriál, oblíbené postavy... Seriál sleduji skoro každý den a už poněkolikáté. Dokonce jsem se pustila do originálu i do německy nadabovaných dílů, ale ruku na srdce, ti naši čeští dabéři jsou prostě třída. Dopouštím se zřejmě zásadní chyby, že chválím jen "slyšitelnou" část přemluveného seriálu. Proč se jen zapomíná na okolí? Rozhodně bez všech těch "pomocníků" by namluvené slovo nebylo tak přesvědčivé.  Seriál miluji, hrdinky jsou mi sympatické někdy víc, někdy míň, situace někdy skoro skutečné, někdy pro mne nepředstavitelné, ale je to přece Amerika.  Můj strejda, který za oceán zdrhnul před hodně lety, ale protože je to třída, tak se tak vypracoval, že je uznáván, oceňován a je prostě prý už jen Američanem, tak mne častokrát vrací v mých představách na zem. Amerika ale prý není procházka růžovou zahradou, tam nelétají pečení holubi do huby, to je země možností, ale zejména tvrdé práce. Jenže mým záměrem je napsat něco zcela jiného.

Nemám takové kamarádky jako seriálová Carrie. Ale ten sex ve městě, ten mám.

Prožila jsem toho dost a mnohokrát jsem si položila otázku, zda je to vůbec možné, aby jedna "holka" měla tolik zážitků. Je. Jsem toho jasným důkazem. Moje zkušenosti s muži jsou úsměvné, plačtivé, radostné, ale i velmi smutné, prostě jsem neustálou hledačkou lásky. 

Nezapomenu na jednu příhodu s Robertem. Už to jméno mne mělo varovat. Zdeněk, ten můj, si vyrazil s ženou, tou jeho skutečnou papírovou, na zvěřinové hody, a protože Robert je jeho kamarád, tak i on byl pozván. Prý bez kámoše ani ránu. Dělat někomu křena se nesluší, a tak Robert si prý pozve nějakou do páru. Já v ten čas byla oficiálně nezadaná, když nepočítám Zdeňka. Robert mne již dříve několikrát pozval na kávu, a tak zkusil štěstí i nyní. Zvěřinu mám ráda, Robert mi nijak nevadil, a tak jsem kývla. Oblékla jsem se šmrncovně, střídmé nalíčení, výrazné doplňky a s úsměvem na rtech a s dobrou náladou vyrazila na večeři. Galantní Robert, útulná restaurace, špičková kuchyně, nevhodná společnost. Jen co jsem spatřila Zdeňka, začalo mne silně bušit srdce, že jsem se obávala, že to Robert musí slyšet. Zdeněk se tvářil nepřístupně, až jsem byla naštvaná. Vždyť před necelými čtyřmi hodinami mne líbal a vynášel kamsi do skoro nenávratna, ale teď... Sedí a žvýká ten svůj jelení steak, popíjí oblíbenou whisku a vtipkuje s Robertem. Naštvaně jsem zírala, jak dokonce políbil manželku na ucho.

Já poposedávala a cítila se trapně a zostuzeně. Přemýšlela jsem, jak to ti chlapi vlastně mají. Copak prožít vášnivé odpoledne s nimi nic neudělá. Večer pak normálně švitořit s manželkou a dělat zamilované oči na svůj úřední protějšek. Já jsem vosk. Již déle jsem nemohla snést ponížení, které mi bylo naservírováno. Vymluvila jsem se na bolesti břicha a odebrala se k východu.  O placení jsem se nestarala. Jsem přece Robertovým doprovodem. Naštěstí Robert nepatřil mezi ty hrubiány a následoval mne. Uchopil mne kolem ramen a snažil se mne podpírat v domnění, že asi každou chvilku omdlím. 

Asi ten čistý vzduch, ale jen co se zaklaply dveře restaurace, radostně jsem Robertovi oznámila, že je mi fajn. Zablýsklo se mu v očích. Tak prý kam půjdeme, k němu, anebo ke mně. Tak tohle jsem nečekala. Nikam, snažila jsem se mu říct mile. Zdálo se, že mé odmítnutí vzal na vědomí, ale příliš se potěšeně netvářil. Zatočil si to spolu s mými rameny, tedy i se mnou, do nejbližšího baru. Prý to chce panáka. Nezůstalo u jednoho. Možná tři čtyři. V okamžik placení přesměroval číšníka na mne.

"Já snad platil večeři,"  podal na vysvětlenou, když přede mnou vrchní natřásal portmonku. Zapomněl dodat, že když jsem mu nedala, tak i on mi nic zadarmo nedá.

Doma jsem se usadila nepohodlně do pohodlného křesla. Celé tělo jsme měla jako v jednom ohni a na obličeji mi naskočily červené flíčky. Oči se podivně leskly. Tak takhle to chlapi mají.

Když sex, tak hurá, když nic, tak nic.

Jak je to s náma holkama?

Stýskalo se mi po Zdeňovi a cítila jsem se i naštvaně. Asi jsem sobecká a chci toho hodně. Nemá snad manželka před milenkou přednost? Ale musí to tak být? Není v tom jen nějaký předsudek a nějaké nesmyslné nepsané pravidlo? Proč ne milenka a pak manželka? 

A pak že i u nás není "Sex ve městě".