Už jsem psala, že jsem "členkou klubu samoživitelek" (pouze nadsázka), a tak si myslím, že mám dostatečné zkušenosti a informace a vůbec... a mohu se celkem kompetentně vyjadřovat k tématům, které se dotýkají nás samoživitelek.
Já ale nevím, jestli je název samoživitelka ten pravý ořechový...! To je podobné jako třeba mateřská dovolená (anebo rodičovská....), stejně i označení pro dovolenou učitelů učitelské prázdniny.
Hloupá a matoucí pojmenování. Když se nad tím zamyslíme, tak ne samoživitelka, rozhodně ne mateřská dovolená, ale i ne učitelské prázdniny. (Jen ať si každý zkusí učit...! Ne týden, ne měsíc, ale několik let a na různých typech škol.)
Zpět k samoživitelkám.
Před několika dny vyšel článek o jisté mamince, která své Terezce chtěla koupit do první třídy perfektní školní tašku, a tak si nakonec musela od svých přátel vypůjčit nějaké peníze, aby mohla holčičce pořídit vše potřebné.
Článek mne zaujal, protože i já mám Terezku, sice o něco starší, také jsem s ní sama. Avšak naštěstí pracuji, diplom v kapse, navíc jsem "starší" maminkou. Nechci nikoho otravovat tím, jak se mám špatně, jak to mám těžké, když jsem na všechno sama. Já prostě těm různým trápením, která jdou z úst, anebo z pera podobně "postižených" žen, zcela nevěřím. Určitě se některé žije jednodušeji, některá to má fakt těžké, ale přesto si myslím, že pravda je někde trošku jinde. Každý, kdo chce být litován, tak přenáší na ostatní ty své problémy v takové verzi, aby opravdu ukázal, jak je na tom bídně.
Předně jsme si každý strůjcem svého štěstí, anebo ho můžeme méně či více ovlivnit (to štěstí, ten svůj život). Než se mi narodila Terezka, tak jsem bilancovala a počítala a usilovně přemýšlela. Věděla jsem, že zůstanu na všechno sama, že Terezčin tatínek s námi nebude. Je to ženatý pán, který má rád své již zasloužené pohodlí. JIž dopředu předesílal, že dítě nechce. Věděla jsem to a přesto jsem si miminko nechala. Jsem šťastná, že jsem tak učinila. Terezka je prostě báječná a žije se nám celkem fajn. Šla jsem do toho, protože jsem věděla, že se o nás postarám. Vím, že se v životě mohou stát různé nepředvídanosti, přesto si myslím, že je třeba i s takovými možnými variantami počítat.
Určitě nezaměstnaná maminka je na tom mnohem hůře než pracující, přest není zcela bez financí. To fakt není. Já ostatně nakupuji do školy taky a vím, že TO stojí hodně peněz. Místo abych někoho kritizovala, anebo poučovala, tak napíšu něco málo "z mého hospodaření". Samozřejmě šetřím a opravdu přemýšlím, za co utratím. Nemusím chodit do restaurací, nekouřím a nepiji. Jen si spočítejte, kolik stojí panák zelené, anebo krabička cigaret. Miluji hezké oblečení, pěkné botičky a různé serepetičky k tomu. Neomezuji se v nich. I Terezku vedu k tomu, aby byla šik. Nakoupim si hezké hadýrky, ale vždy přemýšlím, jestli doplní můj stávající šatník, zda jsou s tím mým dosavadním kombinovatelné. Co nenosím, tak prodám. Nenakupuji v second handu. Nebaví mne to a neumím to, ale věřím, že i tam se dají pořídit prima kousky.
Terezčino oblečení je velmi účelné, kombinovatelné a myslím si, že i velm pěkně. Na co si dávám pozor, jsou botičky. Přece nezničím tomu mláďátku nožičky. Naštěstí Terka není trhan, a tak jí botky vydrží hezké dlouho. Sice ne dlouho časově, ale s tím se musí počítat. Mně ostatně stačí botky troje, čtvery, nemusím mít desatery.
Co je asi zbytečné, je nová aktovka na každý nový školní rok. Ale moje dítko si to zaslouží. Mezi námi rodiči, i nám se za našich mladých let do školy nechtělo. Terezka školu miluje a je velmi a velmi šikovná. Přesto aktovku vždycky dostane. Letos je to již čtvrtá. Chápu, že ne všechny maminky si toto mohou dovolit, ale i aktovka se dá pořídit za příjemné peníze a ne za 1 300 korun. I já jsem Terezce do první třídy chtěla pořídit tu nej.... Podle mne jsem pořídila. Za asi sedm set. Skvělou. Normální aktovku, odlehčenou, s anatomicky tvarovanou zadní částí. Vybírala jsem ne tak dlouhou, spíše širokou. Prostě normální aktovku. Batohy jsou pro tak malé děti podle mne směšné. Vždyť jsou delší než to malé dítě. Aktovka byla fakt nádherná. Oranžová se stříbrnými a fialovými motýlky, mezi nimi nějaká kytička, sem tam něco i červeného. Prostě paráda. Uvnitř perfektně řešena. Dva "fochy", dvě kapsy, po každém boku síťka na láhev.
Samozřejmě i školní pomůcky něco stojí, ale to se vyřešilo pětistovkou, kterou jsem předala paní učitelce a ta pořídila pro všechny své prvňáčky vše potřebné. I sáčky k lavici za ty peníze byly. Do tělocvičny jsem vyhrabala staré triko, šortečky a legíny, cvičky.
Co je tedy šílené, tak to jsou kroužky, ale....Maminky, prosím, raději si se svými dětičkami hrajte, povídejte a nechtějte z nich mít již tak v malém věku Einsteiny. Aby každý den mělo dítko nějaký kroužek, je prostě hloupost. To mi připadá, že spíše chce mít maminka od své holčičky, anebo klučiny klid.
Je mi líto maminek, které nemají práci a které nemohou žádnou práci najít. Přesto si myslím, že vždycky je nějaké řešení. Třeba kamarádka, babička, hodná sousedka. Jedna moje kamarádka byla v podobné situaci, a tak si našla práci domů. Sice motala "jen" nějaké kytičky, ale nakonec to bylo celkem fajn. Chodila jsem jí pomáhat, povídali jsem si u toho a byla to fakt zábava. Nic moc za to nebylo, ale přesto aspoň nějaká malá vzpruha do rodinné kasičky. Já jsem třeba při mateřské doučovala, anebo dělala korektury.
Nechtěla jsem tímto mým psaním nikoho naštvat. Jen prosím, ať každý se snažme o pravdu, a ne lehce zkomolenou pravdu. Věřím, že je na tom někdo opravdu zoufale. Je mi to líto.
