Jasně že jsem šla volit. Odběhla jsem si k nim během nákupu.
V tašce kakao, smetanu a oříšky, taky kmín a česnek a zavináče a hurá k volbám.
Jak jsem volila, čtěte dále.
Nejprve je nutno napsat, že jsem váhala.
Váhala jsem, jestli jít, pak jsem váhala, koho volit.
K volbám jsem se vypravila v triku na doma, přes něj rolák, který nosím kamkoli, pak taky seprané džíny, ale sako bylo značkové, i když ho nosím neustále, tedy také kamkoli. Miluji ho, tedy to sako, a tak proč si ho nevzít k nemilovaným volbám.
Pamatuji si, že když jsem byla malá, tak mým rodičům na nějakých testech (ne na blbost, ale naopak) vytknuli, že vše zvládám skvěle, ale mým velkým nedostatkem je malý přehled o politickém dění u nás a ve světě. Úsměvné. To bylo totiž hodnocení pro pětileté dítě.Nesmím zapomenout na doporučení, které moji rodiče obdrželi. Totiž, že prý místo večerníčku mám sledovat televizní noviny.
Tento nedostatek se se mnou táhne dosud. Raději Simpsonovi, než noviny. I nyní cítím, že jsem opravdu "blbá". V politice se příliš neorientuji a ve volbách už vůbec.
Takže jsem nakoupila a s igelitkou s nákupem jsem vyrazila k urnám. Naneštěstí se mi podařilo vylít zavináče, které jsem koupila svému tatínkovi. Můj osmdesátiletý taťka je fakt štramák a miluje zavináče a utopence, a tak proč mu neudělat radost.
Vůbec mne nenapadlo, že bych tašku se smradlavým nákupem odložila u vchodu do volební místnosti. Jednoduše jsem ji táhla s sebou. Dokonce i za plentu jsem šla s obálkami, s igelitkou a také se smaradlavým obsahem v ní.
Aspoň to budu mít rychleji za sebou, když tak páchnu, pomyslela jsem si. Většinou si trošku popovídám se sedící znuděnou volební komisí, ale dnes jsem se neodvážila. Navíc jsem spěchala domů. Měl přijet můj taťka. Hodila jsem tedy rychle do plastového cosi dvě obálky, zbytek vyhodila do druhého plastového cosi a upalovala jsem pryč. Svoji občanskou povinnost jsem splnila a dokonce jsem byla sebou potěšená. Letos jsem i přemýšlela, koho volit.
Doma u kafe jsem s taťkou klábosila o různém, také o volbách a o smradu ze zavináčů. Svěřila jsem se mu, jak jsem byla tyto volby zodpovědná a jak jsem poctivě volila. Sice ne nastrojená a navoněná, ale přece jen. Ale ouha. Pak jsem se rozvzpomněla. Vždyť já v tom odéru z ryb zapomněla do obálek hodit ta nejlepší jména. Do...!
Stydím se. Tak příště.
