Je to šikana???

Celý život jsem byla tlačena být nejlepší....! V jakémkoli smyslu, a tak jsem byla a jsem celkem oblíbeno neoblíbená. Podivné spojení, míníte, ale skutečnost je taková. Buď mne tolerují, anebo nenávidí, ale spíše si myslím, že netak nenávidí, jako se mne bojí. Všechny typy škol v pohodě, ani nevím jak. Na úřadech si poradím, jen to vypisování složenek mi dělá problémy. Obrazy přibiju, vymaluji, jen do elektriky se nepustím. Zvládám sport a s kamarádím se s módou a doufám, že i s jejím bratrem vkusem. Co jsem neuměla a neumím, je mít pořádnou kamarádku. Kamarády snad, ale těch pravých holčičích ne. Zjistila jsem, že lidi nemají radost z tvého úspěchu, ale radují se z neúspěchu. Takže mi nezbývá nic jiného než se prát a než vítězit.  Před nedávnem jsem přemýšlela o šikaně.   

Šikana byla, je a bude, někdy na první pohled zcela jasná, většinou však skryta za spoustou přetvářek a prázdných slov a odůvodnění. Většinou se mluví o terorizování dětí, ale na vlastní triko jsem poznala, že týrán může být i dospělý.

Jsem holka do nepohody a nedám se. Kdysi jeden z mých mužů poznamenal, že vydržím všechno, a tak se raději věnoval bývalé přítelkyni než mně. Prý se, chudák holka, hroutí z jejich nedávného rozchodu,  já prý TO zvládnu. Kašlu na scény, a tak jsem se věnovala klukům odvedle. Žárlil, ale dobře mu tak. Když on, tak já. Vypadá to, že oplácím stejnou měrou. Někdy určitě, ale většinou ne. Spousta lidí mi za to nestojí.

Když ale přeteče moje dávka trpělivosti, tak je zle. Jdu přes mrtvoly a nekoukám napravo a nalevo. Jsem jako buldok a kočka v jednom těle. Nekomromisní, trvdá, zakouslá a lstivá, také neodbytná.

Příjemné kolegyně, příjemný konec školního roku, příjemná vyhlídka prázdnin. Co víc si přát, až na ty příjemné kolegyně. Prý mám jít za zástupkyní, a tak jsem šla. Že by pochvala. Nebyla, zato mi bylo vmeteno do očí, že jsem příliš akční, asi i schopná, pracovitá, ale zejména modrá, neduživá, hubená, určitě nemocná. Do konce prázdnin musím prý přinést povrzení, že jsem schopna práce.  Těch důvodů by se určitě našlo víc. Možná i sehrála roli moje oblíbenost u "mých kluků a holek", taky asi nějaký můj bohatý sponzor, protože není možné, abych si "to mnohé"pořídila sama. Na tomto místě je nutno poznamenat, že rozhodně neexistuje žádný bohatý přítel, nemám totiž už hodně let žádného. 

Jsem "přesdvědčena",  že to moje méně či více tlusté kolegyně myslí se mnou dobře. Rozhodně chtějí, abych byla "zdrává a tlustá" jako ony. Paradoxem je, že tento problém nemají kolegové. S kluky jsem nikdy neměla problémy, ale se šprtkami a rádoby krasavicemi a také s tlustokožkami vždycky. Jenže na mne si nepřijdou, a tak jsem učinila všechny kroky k tomu, abych je kusem papíru přesvědčila, že na své půlstoletí jsem až nechutně zdravá. Sklapla čelist a půl roku klid. 

Opět vyhlídka delšího klídku, ale i další raport k zástupkyni. Smůlou bylo, že kalendář hrál proti mně a já musela čekat dlouhých pět dní, než budu zase řešit ten samý problém jako před půl rokem. Naznala jsem, že o chvilku delší čekání a stane se ze mne fakt marod. Taky jsem požádala doktorku, ať mi do kolonky alergie vepíše alergie na dokory a na blbost. Výsledky jsem měla až neuvěřitelně rychle. Opět stejně "nechutně" dobré. Všechny ty kámošky byly "šťastné" a prý jsou za to velmi rády. Zejména ta jedna, která se mnou stoupala do třetího patra. Několikrát se musela zastavit a rozdýchávat se. Její učebnice jsem nesla já, ale jinak je přý v pohodě. 

Miluji svou práci, miluji "své dětičky", miluji svou rodinu a zejména svoji holčičku. Pokud ale někdo mi na mé lásky sáhne, tak jsem zlá. 

Šikana je vlastně jakékoli omezování, zesměšňování a zasahování do života druhého špatnými prostředky. Držím se zásady - starat se hlavně o sebe a žít tak, abych se nemusela před sebou stydět, a taky nedělat věci, které nechci, aby dělal někdo mně. Chci, aby i tak žili ti kolem a respektovali mne, přinejmenším si mne nevšímali. Pokud někdo jedná tak, že zasahuje do života druhého, je to špatné. To je jako se závislostí, pokud někdo, s prominutím, chlastá, ale neničí okolí a jen sebe, tak ať. Pokud ale trpí okolí, tak pryč s ním.

Snažím se neškodit, jen jsem asi příliš schopná. Dospěla jsem ale k závěru, že ještě někdy takhle...., tak se budu bránit. Tak bude zle.

Dnes jsem jen tak samovolně zašla za doktorkou, ať mi poskyne za třicet korun nějakou tu zdravotní kontrolu. Člověk nikdy neví, kdy zase narazí na "hodné" kolegyně. Jen jsem si vybrala blbý den. Musím zase čekat, a to mne umoří. Doufejme, že přežiji a že vše dobře dopadne. Snad. (Klepu na hlavu, abych to nezakřikla.)