Plky postarší brunety .....

Tak nějak od všeho trochu, podle toho, kolik mi zůstalo paměťových buněk. Všimla jsem si, že od tý doby, co Paroubek odešel do pryč, rozmohly se články nás a o nás. Postarších, více či méně opotřebovaných, „děvčat.“ Převážně si pochvalujících a do nebe vynášejících radosti vyššího věku. Jelikož já jsem nedávno dovršila „raného stáří,“ mám taky touhu o něčem „chytrým“ pohovořit. Teda ….. spíš se vykecat.

Nevěřím ženský, která řekne, že je šťastná, protože stárne. Lže. Ať mi nikdo nevykládá, že nastupující vrásky, pytle pod očima, dvě až tři brady, ochablý svalstvo nejen na břiše, každej den viditelně delší prsa, prořídlý vlasy a vypadávající zuby, některou z nich uspokojuje a je jí v takovým těle dobře. Snad jen paní Fialový, ale to je kapitola sama pro sebe.

No, řekněte, kterou z Vás baví sledovat v zimě počasí, jestli nebudou přízemní mrazíky, jen proto, aby si vzala pevnější podprsenku ? V létě dávat bacha na každej rychlej krok, aby visačky nevypadly z výstřihu ! Nedej Bože jít na koupaliště mezi ty vychrtliny, který máte chuť vyvraždit, nebo všechny vzít domů a řádně je vykrmit jak husy, jelikož chrastěj při každým kroku. Chlapi po nich slintaj a Vás osloví akorát tak plavčík, když najde ožralýho, pupkatýho strejdu a neví, komu patří.

Každej den vstávat postupně o minutu dřív, abych stihla na ten ksicht namalovat něco, na co se dá aspoň z dálky koukat. Pokud zaspím a přijdu do práce v originále, kolegyně volaj sanitku, usazujou na křeslo, dávaj nohy vejš než mám srdce a na čelo mokrej ručník. Celkem oprávněně se domnívaj, že zelenožlutá barva není nic přirozenýho a nesvědčí o ničem jiným, než o přestálým infarktu, či mrtvici. Já se nebráním, neb přesně tak se cejtím.

Rána jsou krutý sama od sebe. Kterej pitomec vymyslel budík ? Vždyť je to tak nepřirozený a nezdravý, vyskakovat s vytřeštěnýma očima a bušícím srdcem při řinčení toho malýho ďábla. Toho samýho, kterej mě večer chlácholí svým klidným tikáním, jako by mi zpíval ukolébavku a přitom si pokrytecky mne ručičky, těšíc se na svůj hereckej výkon v 5 hodin ráno.

Ono to vyskakování taky není moc přesnej výraz. Dobelhání do koupelny, pak snaha udělat se krásnější a zároveň inteligentnější. A když máte 5 dioptrií na blízko a nevlastníte čočky ….. Bohulibá činnost.

Nepamatuju si, kdy jsem proletěla „zlatým středním věkem.“ Předpokládám, že mezi 40 až 50-ti lety, dle dnešní dlouhověkosti. Vždycky mi říkali, že to je nejkrásnější věk pro ženskou. Tak nevím, buď jsem úplně blbá a nevšimla si toho, nebo mě prostě minul.

Tuhle jsem mohla udělat životní terno, když se po ránu vypotácel z nonstopu uslintanej dědek a zval mě na kafe. Poslala jsem ho na oční, já blbec.

Mladý mi už dávno vykaj, v tramvaji si mě občas všimnou a nechaj i sednout. Teď se jen děsím, až mě přehlídne i revizor. Jedno však vím jistě. To už bude „konečná."

Takže až na ty maličkosti ohledně postavy a obličeje, nějaký prkotinky s kloubama a troškou sklerózy, jsem "spokojená a je mi fajn," jak píše kolegyně Bohdana Vavřenová. Ale tak nějak trošku úplně jinak !!!

V přednášce o demenci ve stáří jsem se dozvěděla, že začíná už v 65-ti letech u 5-ti % obyvatel. V 70-ti u 10-ti %, v 75-ti u 20-ti % a tak se to stupňuje.

Takže budiž nám útěchou, že budeme ve finále všichni dementní. Nebudem vědět kolik je hodin, ani se nebudem mít koho zeptat. Nějakej budík nám bude ukradenej, na šminky si už ani nevzpomenem, plavat půjdem v tílku a bombarďákách. I s těma kostrama, co nosej dva kousky hadříku, prej plavky. Možná nás na chvilku udiví, že jsou ještě lidi chudý, když nemaj ani na jídlo a oblečení a jakže to s tou naší ekonomikou jde pořád z kopce.

Těch pár šťastlivců, který se dostanou do nějakýho Domova, bude zaopatřeno.

Sestřičky, který zatím "jen" zapomínaj, jim budou říkat: „Babi pojďte, budeme papat …..“ a „Ještě jednu lžičku, babi. Za maminku, za tatínka …..“ Nebo: „Zase jsme udělali bobeček do plínečky ? I Vy jedna nestydo.“ Po večerce jim rozdaj dudlíky a plyšáky jim strčej do podpaží.

Těm, který to štěstí nepotká a zůstanou doma, bude taky fajn. Jen na ně nikdo nebude šišlat a dávat jim medvědy na hraní.

No, není to šťastný stáří ???

Takže, sice se toho trochu bojím, ale jak jsem si to teď vysvětlila, není vlastně čeho. Jen se modlím, aby mě demence neminula tak, jako „zlatej střední věk.“ Nechci v době celonárodní demence vyčnívat z davu.

S kým bych si povídala o svejch nemocech a malým důchodu ???