Městský soud v Praze nejspíš způsobil české vládě svým dnešním verdiktem výrazné komplikace při boji s koronavirem.
Jak už asi během dnešního dne všichni zaregistrovali, Městský soud v Praze dnes zrušil některá opatření, vydaná ministerstvem zdravotnictví, která se týkala uzavření většiny maloobchodů, zákazu provozování některých služeb i zákazu volného pohybu osob. Soud tak vyhověl žalobě, podané právníkem Ondřejem Dostálem, kterému vadilo, že tato restriktivní opatření nebyla vyhlášena vládním nařízením podle Krizového zákona, ale jen ministerstvem zdravotnictví na základě Zákona o ochraně veřejného zdraví (viz odkaz zde).
Co všechno dnešní rozhodnutí pražského městského soudu v praxi obnáší? Pokud se někdo po vyslechnutí této zprávy zaradoval, že nám po šesti týdnech restriktivních opatření konečně opět nastává „svoboda“, měl by zatím brzdit. Soud totiž dal vládě do pondělí 27. dubna šanci, aby příslušná opatření přijala v zákonné formě, což se s největší pravděpodobností i stane. A i když dopředu nahlášená postupná uvolňování se vzhledem k dnes avizované příznivé situaci ohledně nákazy koronavirem provádět začnou, například na návštěvy restaurací, nákupních center či kadeřnických salónu si ještě budeme muset nějaký čas počkat.
Jinou otázkou je, jak to nyní bude s povinností státu odškodňovat provozovatele těch obchodů a služeb, jejichž činnost byla dočasně pozastavena právě na základě opatření, vydaných ministerstvem zdravotnictví. Na tom, zda v jejich případě bude kvůli rozporu s právním řádem možné vymáhat po státu ušlý zisk, se vedou na internetových diskusích vášnivé debaty již od dnešního odpoledne, a dle zpráv z médií o tom některé firmy či organizace, jako například Asociace restauratérů, již reálně uvažují. Poněvadž právník nejsem, netroufnu si říci, zda tento nárok nyní mnoha podnikatelům vznikne. Co si však troufnu říci, je to, že pro mnohé právníky nyní nastanou hotové žně…
Babišova vláda tedy, lidově řečeno, dostalo u soudu na frak (byť má právo podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a ten může rozhodnout jinak, což by v případě českého soudnictví nebylo nic výjimečného). Z úst opozičních politiků je proto slyšet jásot, například bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek označuje Babišův kabinet za bandu amatérů, která ignoruje vládu práva, a vyzývá ji k odchodu.
Že si měla vláda dávat větší pozor na to, aby veškerá opatření byla přijata dle platné legislativy, je samozřejmě pravdou. Jinou věcí ovšem je, že situace byla poté, co se v naší zemi začal virus Covid-19 začátkem března rozšiřovat, opravdu mimořádná, a bylo třeba rázných a rychlých opatření. A byť se mnou nepochybně nebudou všichni souhlasit, jsem toho názoru, že za daných okolností dost možná nebyl čas konzultovat každé vyhlášené nařízení s právním expertem. Zvlášť, když se s trochou nadsázky někdy říká, že když se zeptáte na stejnou věc pěti různých právníků, dostanete pět různých odpovědí.
Také mi přijde trochu paradoxní, že zatímco u nás právníci žalují českou vládu za to, že při vyhlášení restriktivních, ale pro boj s koronavirem nejspíš nutných opatření, ne úplně dodržela právní legislativu, v některých jiných evropských zemích naopak právníci žalují tamní vlády kvůli tomu, že boj s Covid-19 podcenily. Jak se píše například zde, ve Francii se chystají tamní lékaři podat hromadnou žalobu na vládu kvůli tomu, že o riziku šíření koronaviru občany dostatečně rychle neinformovala a boj s ním nezvládla. Za liknavý postup proti pandemii Covid-19 se chystají hromadné žaloby na vládu i v Rakousku, v tamním Tyrolsku pak dochází i k žalobám na provozovatele hotelů a lyžařských vleků kvůli tomu, že kvůli svým ziskům zprvu zatajovali šíření nemoci v této oblasti.
Vláda, a zejména pak ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, za své procesní pochybení jistě ještě spoustu kritiky schytá, a to nejenom od Kalouska, Fialy, Bartoše či Pekarové-Adamové. Pro mě jakožto běžného občana je však podstatnější, že vyjma tohoto pochybení a počátečním problémům se zajišťováním roušek boj s Covidem-19 zatím zvládá. Když totiž porovnáme aktuální čísla nakažených či zemřelých nejenom s Itálií a Španělskem, ale i například s Francií, Belgií, Velkou Británií…, tak mluví jednoznačně v náš prospěch.
Otázkou je, nakolik dnešní rozhodnutí Městského soudu v Praze ovlivní další kroky vlády při boji s koronavirem, zda jeho důsledkem nebude další prodloužení nouzového stavu, který zatím platí k 30. dubnu, případně jaký chaos mezi občany ohledně toho, co se vlastně může a nemůže, nastane. Je proto otázkou, zda v této kauze zvítězilo právo, nebo spíše právníci a koronavirus.
