Je rozhodnutí IIHF o předčasném ukončení šampionátu zodpovědným přístupem, pečujícím o zdraví hráčů, nebo to pořadatelé s proticovidovými opatřeními zbytečně přehnali?
Hokejoví fanoušci, kteří se včera těšili na večerní utkání české juniorské reprezentace s Finskem, se jejího třetího zápasu na MS v Kanadě nedočkali. Jeden z našich juniorů měl totiž pozitivní test na covid-19, a tak dle rozhodnutí organizátorů šampionátu prohrála naše reprezentace s Finskem kontumačně 0:1. Někteří čeští fanoušci možná sarkasticky poznamenali, že je to i dobře, neboť po nepřesvědčivém výkonu v předchozích dvou zápasech se mnozí obávali, že proti favorizovaným Finům prohrajeme mnohem vyšším než jednogólovým rozdílem.
Jenže mladí čeští hokejisté se nedočkají ani závěrečného zápasu v základní skupině proti Rakousku (do něj by mohl náš tým nastoupit v případě, že by druhý PCR test vyšel všem zbylým hráčům negativní). Poté, co měl být kvůli covidové nákaze v ruském týmu kontumován i zápas Slovensko – Rusko ve prospěch Slováků a šlo by tak už o třetí neodehraný zápas na šampionátu (kromě ČR a Ruska se první covidové případy objevily v týmu USA, který tak nemohl nastoupit do úterního zápasu proti Švýcarsku), se Mezinárodní hokejová federace IIHF rozhodla celý šampionát zrušit (viz odkaz zde).
Jde ze strany IIHF i kanadských pořadatelů o zodpovědný přístup, pečující o zdraví hráčů, nebo to pořadatelé s proticovidovými opatření zbytečně přehnali?
Řada lidí jistě řekne, že by bylo zbytečné a nezodpovědné riskovat nákazu ostatních účastníků turnaje, když na světě jsou mnohem důležitější věci než hokej. Mezinárodní hokejová federace navíc ústy svého šéfa Luc Tardifa dnes prohlásila, že je připravena nuceně ukončený šampionát znovu odehrát v náhradním termínu – pravděpodobně v letních měsících ve Finsku.
Souhlasím samozřejmě s tím, že zdraví je to nejcennější, co člověk má. Naproti tomu je ovšem otázkou, nakolik by bylo nebezpečné rozšíření covidové nákazy na mistrovství světa dvacetiletých hokejistů, když šlo s největší pravděpodobností o v zámoří již hodně rozšířenou variantu omikron, která je příznačná mírným průběhem nemoci. V případě mladých hokejistů navíc vesměs jde o mladé zdravé sportovce, kteří všichni absolvovali očkování proti covidu.
Pořádání jakékoliv velké sportovní akce jistě je v dnešní době rizikem a řada lidí zastává názor, že než riskovat rozšíření nákazy, a navíc odehrát sportovní zápasy před prázdnými či poloprázdnými tribunami, je lepší a férovější celou akci zrušit, případně ji odložit na příznivější dobu. Jenže máme jistotu, že za půl roku či za rok bude ve světě situace s covidem výrazně lepší než nyní? A i když při soutěžních kláních třeba nemohou být diváci přímo na tribunách, mohou je sportovní fanoušci na celém světě aspoň sledovat prostřednictvím televizních obrazovek.
A že i v této složité době lze významné sportovní akce zdárně uskutečnit, ukázali v právě končícím roce například pořadatelé hokejového mistrovství světa v lotyšské Rize, organizátoři letošního mistrovství Evropy ve fotbale (to se poprvé hrálo hned v několika zemích) nebo také organizátoři tenisového Poháru Billie Jean Kingové ženských družstev, který proběhl začátkem listopadu v pražské O2 Areně. Organizátoři všech těchto akcí je zvládli uskutečnit bez toho, že by se na nich koronavir šířil, a pokud k ojedinělým případům došlo, tak to dovedli vyřešit s citem a rozumem. To platí například o zmiňovaném evropském fotbalovém šampionátu – přestože se u týmu Slovenska po prvním odehraném zápase objevily dva pozitivní covidové nálezy, nebyl žádný jeho následný zápas kontumován, pouze se podnikly potřebné kroky k tomu, aby se covid v týmu dál nešířil.
Je škoda, že se z takového přístupu nepoučili i organizátoři hokejového mistrovství světa juniorů v Kanadě. Spoléhat totiž na to, že při eventuálním přesunu termínu šampionátu o půl roku později bude již situace s covidem bezproblémová, dost dobře nelze. Stejně tak nelze spoléhat ani na to, že se v letních měsících budou všichni mladí hokejisté ochotni již jednou zrušeného šampionátu zúčastnit…
