I ten, kdo sleduje sport jen okrajově, nejspíš zaregistroval rozsáhlou dopingovou aféru ruských sportovců, kvůli které Rusku hrozí úplné vyloučení z olympijských her v Riu de Janeiro.
Na úvod stručné shrnutí: v listopadu loňského roku vydala Světová antidopingová organizace WADA zprávu, obviňující ruské atlety ze systematického dopingu, organizovaného státem a doporučila vyloučit je ze všech mezinárodních soutěží včetně olympijských her. To se vzápětí skutečně stalo a ruští atleti tak nemohli startovat na halovém mistrovství světa, mítincích Diamantové ligy a s největší pravděpodobností je neuvidíme ani na olympiádě v brazilském Riu. Poslední šanci jim totiž vzalo ve čtvrtek rozhodnutí sportovní arbitráže CAS ve švýcarském Lausanne, které zamítlo odvolání ruských atletů proti kolektivnímu trestu od mezinárodní atletické federace.
WADA navíc tento týden přišla s další velmi závažnou zprávou, která ruské úřady včetně jejich ministerstva sportu obviňuje z toho, že před 2 lety na zimních olympijských hrách v Soči kryly doping některých svých reprezentantů. Proto reálně hrozí, že Mezinárodní olympijský výbor vyloučí z účasti na letošní olympiádě úplně všechny ruské sportovce.
Názory na tento plošný trest se liší a i na internetových diskusích již bylo na jeho téma napsána spousta emotivních názorů. Jedni říkají, že je takový trest správný a pokud se má vrcholový sport od dopingu důsledně očistit, nelze postupovat jinak - i když to nejspíš odnesou i mnozí nevinní sportovci. Pro druhé je zase nepřijatelný princip kolektivní viny a odmítají proto, aby byla účast v Riu zakázána úplně všem ruským sportovcům.
K těm druhým patří například předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. V rozhovoru, který vyšel ve čtvrtečních Lidových novinách (jeho zkrácenou část je možno nalézt v elektronické podobě zde) například prohlásil: "Princip kolektivní viny je absolutně neférový a ruští sportovci jsou oběťmi skandálu, za nějž by měla nést primárně odpovědnost Světová antidopingová agentura (WADA)." A v souvislosti s WADA následně dodává: „Je třeba zdůraznit, že na olympijských hrách, byť v Soči, neodebírají vzorky Rusové, odebírá je WADA. A kontroluje je ve zkušebnách, které sama certifikovala.“
Tento názor je blízký i mně. Jsem pro tvrdý trest pro všechny provinilé ruské sportovní funkcionáře, souhlasím například i s tím, ať je kvůli této aféře Rusku na řadu let odebráno pořadatelství mezinárodních sportovních soutěží. Souhlasím i s tím, ať jsou tvrdě potrestáni i provinilí sportovci – ovšem pouze ti, kterým bylo užití dopingu konkrétně prokázáno. I pro mě je totiž nepřijatelné, aby byli potrestáni také ti sportovci, kteří nikdy v životě nedopovali. A přišlo by mi zvlášť absurdní, kdyby kvůli kolektivnímu trestu nesměli na olympijských hrách startovat ani ruští reprezentanti ve sportovní či moderní gymnastice, synchronizovaném plavání nebo v některých dalších sportech, kde by vědomé užití dopingu ani žádný význam nemělo.
Proto jsem byl následující den dost zklamán, když jsem si rovněž v Lidových novinách přečetl komentář redaktora Josefa Chuchmy s výmluvným názvem „Na ruský způsob. Putin a Kejval nemístně vytahují osmdesátá léta“ (viz odkaz zde). Pan Chuchma v něm dle mého názoru zcela nekorektně srovnává slova předsedy ČOV s reakcí prezidenta Vladimíra Putina na vyloučení ruských sportovců z olympijských her. Naopak v závěru svého komentáře chválí předsedu Českého antidopingového výboru Jana Chlumského, který naopak plošný zákaz startu ruských sportovců schvaluje. Celý komentář je pak uzavřen větou: „Tohle schvalování kolektivní viny je férovější než putinovština/kejvalovština.“
Je zcela v pořádku, že se někdo více ztotožňuje se stanoviskem pana Chlumského a jiný zase s názory pana Kejvala. Ale dělat z někoho Putinova sympatizanta a veřejně ho očerňovat jenom proto, že si dovolil zastat se ruských sportovců, mi přece jen přijde trochu ubohé.
