Určitě ne všichni ruští sportovci jsou dopingovými podvodníky. Některé mezinárodní sportovní federace však u nich princip kolektivní viny stále uplatňují…
Klasické lyžování nepatří v posledních letech k těm sportům, které bych jakožto sportovní fanoušek sledoval pravidelně. Je to nejspíš tím, že na rozdíl například od sjezdového lyžování, rychlobruslení či snowboardingu momentálně nemá Česká republika v tomto odvětví závodníka, který by patřil ke světové špičce. A i když se v běhu na lyžích v posledních letech nějací talentovaní závodníci přece jen objevují, k výkonům Kateřiny Neumannové či Lukáše Bauera u nich ještě nejspíš povede dlouhá cesta. Ještě horší je to u současných českých skokanů na lyžích, kdy při pohledu na jejich výsledky mohou fanoušci jen nostalgicky vzpomínat na někdejší úspěchy Jiřího Rašky, Pavla Ploce, Jiřího Parmy či Jakuba Jandy.
Některé přenosy z aktuálně probíhajícího mistrovství světa v německém Oberstdorfu však sleduji a včera jsem si nenechal ujít závod v mužském skiatlonu (závod, při němž lyžaři běží prvních 15 km klasickým stylem a druhých 15 km volně), v němž se očekával souboj Rusa Alexandra Bolšunova s plejádou výborných norských běžců. A závod ve znamení tohoto souboje skutečně probíhal, přičemž do posledního okruhu vjížděla na čele šestičlenná skupina, v níž bylo pět Norů a jeden Rus. Kdo tipoval, že norští běžci své početní převahy takticky využijí, ten se mýlil…
V táhlém stoupání na začátku okruhu nejprve odpadli tři z pěti Norů, zbylí dva se sice pak určitou dobu dokázali Bolšunova držet, ovšem v posledním kopci před stadionem poměrně lehce ujel tento výborný běžec i jim, a cílovou rovinku už si mohl vychutnávat s jistě hřejivým pocitem, že po čtyřech stříbrných medailích z MS před dvěma lety a třech stříbrných medailích z olympijských her v roce 2018 se dočkal na vrcholné akci i zlaté medaile (viz odkaz zde). Vzhledem k tomu, že je mu teprve 24 let, bych si asi troufnul říct, že nebude poslední v jeho kariéře.
A proč je tam to „asi“? Kromě toho, že žádný sportovec nemá nikdy jistotu, jak dlouho mu bude jeho zdraví umožňovat držet vysokou výkonnost, je tu ještě určitá komplikace jménem ruský doping. Nevidím to ovšem tak, jako někteří diskutéři na iDNES i jiných internetových portálech, kteří mají automaticky „jasno“ v tom, že když jde o ruského sportovce, tak je jen otázkou času, kdy bude z dopingu usvědčen a jeho medaile budou za pár let posílány těm závodníkům, kteří skončili za ním. Zatímco je stejnými osobami zlehčováno například to, že konkrétně mezi norskými běžci na lyžích bylo v nedávné minulosti usvědčených dopingových hříšníků hned několik. Přičemž nejznámějším případem je mnohonásobná mistryně světa Therese Johaugová, která měla v letech 2016-2018 dvouletý zákaz závodění kvůli nálezu clostebolu. Přičemž po svém návratu do lyžařské stopy Johaugová obvykle drtí své soupeřky rozdílem třídy a nejinak tomu bylo i ve včerejším ženském skiatlonu v Oberstdorfu…
Samozřejmě, že mnohaleté podvody ze strany ruské antidopingové agentury RUSADA a velké množství prokázaných dopingových případů zejména u ruských atletů či biatlonistů z nedávné minulosti nutně nějaké kroky ze strany mezinárodních sportovních organizací vyvolat musely. A v prosinci 2019 výkonný výbor Světové antidopingové agentury WADA rozhodl o vyloučení Ruska z olympijských her i všech mistrovství světa na dobu 4 let. Neznamená to sice, že by se po tu dobu například žádní ruští sportovci nemohli zúčastnit olympijských her či světových a evropských šampionátů v jednotlivých sportovních odvětvích, ovšem mohou zde startovat pouze pod neutrální vlajkou, a nikoliv jako reprezentanti své země. A především: těchto akcí se budou moci zúčastnit jen ti ruští sportovci, které předtím příslušné mezinárodní organizace vyhodnotí jako „čisté.“
Což je sice na první pohled logické, ovšem problém může nastat, pokud k tomu některé sportovní federace přistoupí stejně alibistickým způsobem jako Mezinárodní asociace atletických federací World Athletics k možné účasti ruských sportovců na halovém mistrovství Evropy, které bude hostit příští víkend polská Toruň. Jak jsem totiž zjistil na serveru Atletika.cz, v Toruni žádný rusý atlet startovat moci nebude. Přičemž je zde konkrétně napsáno: „Důvodem neúčasti ruských atletů je přetrvávající pozastavené členství ve World Athletics a tím nutnost udělení individuálních výjimek pro mezinárodní starty. K projednání případných neutrálních startujících se ale Rada WA dostane nejdříve při svém zasedání 17. a 18. března, zatímco šampionát se uskuteční již 4. až 7. března.“ Že tomu tak skutečně bude, nepřímo potvrzují i webové stránky Evropské atletické asociace, kde je k nalezení i přehled přihlášených atletů ve všech disciplínách (viz odkaz zde). A skutečně na ní ani jeden ruský atlet napsaný není…
Přístup World Athletics mi přijde stejně absurdní, jako kdyby například při prezidentských volbách u některého kandidáta příslušný správní orgán posuzoval oprávněnost jeho kandidatury až 10 dnů poté, co volby proběhly. A k čemu by mu pak bylo, když by po jejich skončení rozhodl, že kandidovat mohl? Bude mu to zrovna tak k ničemu, jako těm ruským atletům, které 10 dnů po konání evropského šampionátu vyhodnotí mezinárodní atletické orgány jako „čisté“. Tak jenom doufejme, že k podobným absurditám v budoucnu nesáhnou i představitelé mezinárodní lyžařské federace a souboje Bolšunova s výbornými norskými běžci budou moci sportovní fanoušci sledovat i nadále...
