Verdikt Nejvyššího soudu ohledně hidžábu je podrazem pro všechny české školy

Je spor o to, zda povolit žákyním či studentkám na českých školách nosit na hlavě hidžáb, banalitou nebo vážnou věcí, která může v budoucnu přinést negativní následky?  

Jak už asi víte ze zpráv z médií nebo z blogů některých mým zdejších kolegů, Nejvyšší soud včera dal za pravdu somálské studentce ve sporu s pražskou Střední zdravotnickou školou ohledně nošení muslimského šátku ve vyučování.  Ta školu zažalovala kvůli tomu, že jí zakazovala nosit hidžáb jak při praktické výuce, tak i při teoretickém vyučování, čímž se na ní dopustila diskriminace kvůli jejímu náboženskému vyznání (viz odkaz zde).

Nejvyšší soud tak zvrátil předchozí rozhodnutí dvou nižších soudních instancí, které naopak daly za pravdu ředitelce školy Ivance Kohoutové (vycházely přitom ze skutečnosti, že somálská dívka se studentkou školy nikdy nestala, neboť nedoložila potřebné doklady ke studiu, a nemohlo tudíž u ní k žádné diskriminaci dojít). Svůj verdikt zdůvodnil tím, že „Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů.“

Asi nejsem sám, koho včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu překvapilo, a nepovažuje ho z mnoha důvodů za dobré (čímž samozřejmě neříkám, že by nemělo být respektováno). Pokud totiž pražský obvodní soud, který bude případ znovu řešit a musí závěr Nejvyššího soudu vzít v potaz, potvrdí právo muslimské studentky nosit ve škole na hlavě šátek, třebaže je to v rozporu se školním řádem, bude to jakýsi precedens, který může v mnoha českých školách způsobit nekonečné spory ohledně toho, co žák nebo student může či nemůže do školy nosit, případně jak se ve škole chovat.

Jsem přesvědčen, že tak jako na pražské Střední zdravotnické škole, i na převážné většině jiných českých škol žáci či studenti čepici či jakoukoliv pokrývku při teoretické výuce na hlavě nemají. Patří to totiž k jakýmsi společenským normám, které se nejenom u nás, ale i v převážné většině jiných evropských zemích dodržují. Jak to ale bude nyní? Když například učitel vyzve studenta, který bude mít na hlavě kšiltovku s logem hokejové Komety Brno, fotbalové Sparty nebo FC Liverpool či basketbalového Chicago Bulls, aby si čepici při hodině sundal, nedostane se mu odpovědi, že když může nějaké studentka v Praze mít na hlavě šátek, tak proč by on nemohl mít čepici?

Jistě, někteří řeknou, že ta kšiltovka není na rozdíl od hidžábu náboženský symbol. Ale má učitel ztrácet při vyučování čas takovou debatou, zvlášť když některý student v teenagerském věku je schopen argumentovat i tím, že fandovství hokejové Kometě nebo fotbalové Spartě je pro něj natolik silnou vírou, že považuje za potřebné dávat ji každodenně najevo i při vyučování ve škole? Případně, co když některá silně věřící křesťanská studentka bude chtít mít na hlavě čepice či šátek s nějakým křesťanským symbolem?  

Jestliže někteří přesto namítnou, že nošení pokrývky hlavy ve škole není natolik zásadní věcí, že by ji školy nemohly tolerovat, pak se ptám: co když někteří muslimští studenti budou příště přímo ve škole chtít zřídit modlitebnu, případně budou chtít posouvat termín maturitních zkoušek kvůli tomu, že zasáhnou do období ramadánu? Například v sousedním Německu nedávno přišli rodiče některých muslimských žáků i s takovým požadavkem (viz odkaz zde).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně toho, že v rámci akceptování náboženského pluralismu je třeba, aby školy bez ohledu na to, co je napsané v jejich školním řádu, povolovaly muslimským studentkám nosit ve škole hidžáb, mi zkrátka přijde jako rozporuplné. Už z toho důvodu, že takové zákazy platí ve školách i v některých zemích, kde je koncentrace osob s islámskou vírou (například Francie, Rakousko nebo některé spolkové země v Německu) mnohem vyšší než u nás.