Veřejná debata o tom, zda je či není správné zavedení takzvaného cut-off score u přijímacích zkoušek, neboli minimálního počtu bodů, nutného pro přijetí na maturitní obor, nabývá stále na intenzitě.
Počet středoškolských studentů, kteří neuspějí u maturitních zkoušek, u nás stále roste. V letošním roce neuspělo u zkoušek z dospělosti v jarním termínu 37,2 % maturantů, tedy více než třetina. Někteří z propadlíků sice na druhý pokus, kdy si již uvědomí, že zkouška není od slova zkusit, maturitní zkoušku zvládnou, přibývá však i takových studentů, kteří zůstanou bez dokončeného maturitního vzdělání i po třetím možném neúspěšném pokusu.
Není proto divu, že se hledají všude možně příčiny toho, proč je počet neúspěšných maturantů tak velký. Někteří vzdělávací odborníci mluví o špatné kvalitě učitelů, jiní zase o tom, že je maturitní zkouška pro studenty zbytečně moc náročná. Nad tím druhým argumentem se nejspíš každý, kdo maturoval před 20 či více lety a viděl zadání některých maturitních testů z posledních let, musí pousmát. A co se týká učitelů, tak jako v kterékoliv jiné profesi, i mezi nimi jsou lidé výborní, průměrní i podprůměrní. Ovšem pokud na střední školu přijde například žák, který měl již na základní škole na vysvědčení několik čtyřek a pro vybraný maturitní obor nemá studijní předpoklady, ani sebelepší učitel zpravidla nedokáže udělat zázraky.
Proto za hlavní příčinu toho, proč při maturitních zkouškách (zejména u jednotných testů ve společné části) propadá stále více studentů, považuji to, že je u nás počet středoškoláků, studujících maturitní obor, příliš velký. Vždyť dnes studuje obor, zakončený maturitou, zhruba 70 % lidí z populačního ročníku, zatímco před 30 lety to bylo méně než 30 %. A jelikož se průměrné IQ naší populace nezvýšilo, je logické, že pokud se výrazně nesnižuje náročnost maturitní zkoušky, přibývá i počet těch, kteří u ní neuspějí.
Jedno z možných opatření, které tomuto trendu mělo zabránit, bylo zavedení povinných přijímacích zkoušek na střední školy před několika lety. Opatření dle mého názoru vcelku rozumné, problém byl ovšem v tom, že tehdy neprošel požadavek, aby byl jednotně stanoven minimální počet bodů, který musí u testů získat každý uchazeč, aby mohl být přijatý na maturitní obor - takzvané cut-off score. Proto mnozí ředitelé škol, učitelé i hejtmani z Asociace krajů volají po co nejrychlejším uvedení tohoto požadavku do praxe.
Proti zavedení cut-off score však zatím je současný ministr školství Robert Plaga, a nejvíce proti němu brojí (soudě dle odezvy v médiích) lidé z obecně prospěšné společnosti EDUin. Největším "bojovníkem" pak je představitel této společnosti Bohumil Kartous. Úsilí představitelů Asociace krajů ohledně zavedení cut-off score nedávno například zkritizoval slovy: "Většina zástupců Asociace krajů žije ve 20. století. Tehdy 70 procent lidí pracovalo v průmyslu. Proto bylo potřeba, aby většina lidí měla střední odborné vzdělání, protože absolventi byli potřeba na socialistickém trhu práce. My už ale žijeme v úplně jiném světě. Teď 60 procent lidí pracuje ve službách a globální trend je takový, že se prodlužuje doba vzdělávání. " (viz odkaz zde)
U pana Kartouse (jde o stejného člověka, který, jak jsem psal nedávno zde, působí na "vedlejší úvazek" i jako elf neboli bojovník proti internetovým trollům), je zkrátka normální, že každého, kdo nesdílí jeho "moderní" názory ohledně potřeby maturitního i vysokoškolského vzdělání (nejlépe humanitního) pro co největší část populace, potřebnosti inkluze ve vzdělávání, atd., označuje jako člověka se zastaralým myšlením, patřícího do minulého, případně předminulého století.
Asi ovšem žiji v jiném světě než pan Kartous nebo někteří jiní vzdělávací odborníci. V průmyslu sice pracuje o něco méně lidí než před rokem 1989, ale ve většině regionů v současné době nejvíce chybí na pracovním trhu právě lidé pro průmyslovou výrobu. Samozřejmě, že i vysokoškolsky či středoškolsky vzdělaní konstruktéři, technologové či IT specialisté, ale především pak obráběči, nástrojáři, zámečníci a podobné profese, u kterých je potřebná především zručnost a určitá praxe, nikoliv však maturitní vzdělání. Mnozí sice argumentují tím, že vzhledem k stále větší robotizaci bude manuálně pracujících lidí potřeba stále méně, ovšem nepředpokládám, že by například práci instalatéra či kadeřnice v budoucnu nahradili roboti (aspoň v to tedy doufám...)
