Po Evropské komisi kritizují našeho severního souseda za údajné ohrožování demokracie i Spojené státy americké.
Jak jsem se dozvěděl z dnešního komentáře Luboše Palaty na iDnes, americké ministerstvo zahraničí vyjádřilo vážné znepokojení nad stavem demokracie v Polsku a s polskými politiky o něm bude chtít mluvit při červencové návštěvě i dosluhující americký prezident Barack Obama. Pan Palata navíc v komentáři kritizuje i současné české politiky za to, že se ke kritice Polska ze strany USA a Bruselu nepřidali.
Polská vláda premiérky Szydlové, která se dostala k moci po loňských říjnových volbách, je opakovaně terčem kritiky za to, že schválila omezení pravomocí Ústavního soudu, či za přijatý mediální zákon, který dostal rozhlas i televizi pod větší kontrolu parlamentu.
Netvrdím, že bych něco takového schvaloval a volal po podobných krocích i u nás. Ale na druhou stranu, proč by měli čeští politici či kdokoliv jiný mluvit polské vládě do jejích vnitřních záležitostí? Tím spíše, že je to vláda, která vzešla z demokratických voleb a je čistě věcí Poláků, zda s ní budou spokojeni a zvolí ji po 4 letech znovu. Případně, zda v krajním případě bude nespokojenost s některými jejími postupy tak velká, že ji donutí předčasně odstoupit. Ale proč by se USA či Evropská komise měly míchat do toho, co přísluší pouze polským voličům?
Do očí bijící přitom je, že zatímco v případě Polska mají USA i Brusel vážné obavy o ohrožení demokracie, v případě Turecka, které je členem NATO a usiluje i o členství v Evropské unii, jim nic takového nevadí. Přitom i ten, kdo politiku sleduje jen velmi okrajově, nejspíš ví, že s demokracií a lidskými právy je to v Turecku nesrovnatelně horší než v Polsku, Maďarsku nebo i Rusku.
Je opravdu paradoxem, když západním politikům vadí podoba mediálního zákona v Polsku nebo Maďarsku, a na druhé straně je nechává zcela klidnými, když je v Turecku zadržena nizozemská novinářka za kritiku prezidenta Erdogana nebo místní novinář odsouzen jen za to, že na sociální síti lajknul na příspěvek, navážející se do turecké hlavy státu (o čemž jsem psal na blogu před časem zde).
Pokud by se tedy měli čeští politici proti něčemu ozvat, tak dle mého názoru především proti tomu, jak rychle a lehce si současný turecký prezident omotává kolem prstu nejvlivnější západoevropské politiky.
