Zmatky na úřadech práce neberou konce. Zapříčinila je Drábkova takzvaná sociální reforma. Ta byla přitom ještě na konci loňského roku některými vládními politiky označována jako úžasná věc, která zefektivní systém výplaty sociálních dávek a přinese děravému státnímu rozpočtu miliardové úspory.
Realita je však taková, že po přechodu na jednotné inkasní místo úřady absolutně nestíhají vyplácet dávky všem, kteří na něj mají nárok. Ukazuje se přitom, že počítačový systém na úřadech často kolabuje, úředníci nebyli pro přechod na nový systém řádně proškoleni a logicky nezvládají stres, kterému jsou každodenně vystavováni. Jelikož je za pár dní konec měsíce ledna a spousta lidí své peníze stále nedostala, musela řada úřadů práce rozšířit svou otvírací dobu i na víkend. Přesto je ministr Drábek i nadále nezdolným optimistou a prohlásil, že „systém si do pár týdnů sedne.“
Paradoxem přitom je, že těm, kteří jsou na ministerstvu práce a sociálních věcí za totální krach nového systému nejvíce zodpovědní, vyplácel jejich šéf Jaromír Drábek v loňském roce statisícové odměny (jejich celkový součet dosáhl částky téměř deseti milionů korun). Mluvčí ministerstva Viktorie Plívová to mimo jiné zdůvodnila slovy: „Rozjezd sociální reformy si vyžádal manažerské vypětí, leckdy sedm dní v týdnu a často mnoho hodin přesčasu.“
Já osobně bych však počínání ministra Drábka a jeho nejbližších spolupracovníků přirovnal ke krasobruslařskému trenérovi, který nařídí skočit ve volné jízdě čtverný skok závodníkovi, který dosud úspěšně skákal pouze dvojité skoky. Čtverný skok by si přitom závodník ani jednou nevyzkoušel na tréninku, pouze by mu trenér teoreticky vysvětlil, jak jej má skákat. U takového závodníka by to s téměř stoprocentní pravděpodobností skončilo tak, že by při skoku upadl a sednul si na led. Že by takovéto sednutí měl u svého systému na mysli i Jaromír Drábek?
