Letošní maturitní test z matematiky dopadl mírně lépe než v předchozích letech. Nezvládlo ho 23% maturantů (v předchozích letech to bylo zhruba o jedno až dvě procenta více).
Také průměrný počet dosažených bodů v testu byl oproti minulým letům mírně vyšší. Přesto bych v této souvislosti rozhodně nesdílel optimismus ministryně školství Kateřiny Valachové ohledně toho, že se studenti letos dokázali na státní maturitu lépe připravit. Malinko lepší úspěšnost je totiž dána také tím, že si matematiku letos vybralo na úkor cizího jazyka více maturantů a v celkovém počtu studentů, skládajících maturitu z matematiky, bylo letos vyšší procento gymnazistů.
Na druhou stranu se mi zdají silně přehnané i nářky permanentních kritiků státních maturit ohledně toho, jak je maturitní test z maturity oproti češtině a angličtině těžký, jaké „vražedné tempo“ musí maturant nasadit, když musí za 105 minut spočítat 26 příkladů, z nichž některé mají i několik podotázek. Průměr na řešení jednoho příkladu tak činí zhruba 4 minuty. To je na první pohled opravdu hodně málo.
Jenže kdo například viděl zadání letošního maturitního testu z matematiky (možno nalézt například na této stránce) a není úplný matematický analfabet, tak z něj nejspíš vyvodí závěr, že převážná většina úloh se skutečně za ty 4 minuty bez problémů spočítat dá (a to i tehdy, má-li úloha několik částí). A především: hranice úspěšnosti je u testu z matematiky stanovena na pouhých 33% a studentovi tak stačí správně vypočítat pouhou třetinu příkladů k tomu, aby prošel.
A vzhledem k tomu, že jak letošní test, tak i testy v minulých letech, obsahovaly spoustu příkladů, které by měl bez problémů zvládnout již student na konci prvního ročníku střední školy a mnohé z nich i deváťák na základní škole, tak je těch 23% neúspěšných studentů opravdu tristní výsledek, který o dobré úrovni současného školství zrovna nesvědčí. A logicky tak vyvstává otázka, v čem tkví hlavní příčiny tohoto neúspěchu.
Můžeme sice za hlavního viníka označovat Cermat kvůli tomu, že zadání testu je příliš těžké (tak jak to v těchto dnech činí někteří lidé v médiích), ale není to trochu alibistické? Také bych se asi přikláněl k tomu, aby bylo příště v testu místo velkého počtu jednoduchých úloh raději méně úloh, u nichž však budou muset maturanti prokázat vyšší úroveň logického myšlení, ale je otázkou, zda potom nebude počet propadlíků ještě vyšší než nyní. Také se můžeme donekonečna několik let dohadovat o tom, zda když má čepice tvar kužele, tak je či není kuželem s podstavou, ale tím nejspíš ničemu neprospějeme.
Měli bychom se raději zamyslet nad tím, proč řadě dnešních středoškoláků dělá tak velký problém spočítat i úlohy, které by před 20 a více lety téměř každý maturant hravě zvládl. Řada lidí automaticky vidí příčinu v současných učitelích, kteří, soudě například dle názoru mediálních expertů na vzdělávání typu pana Botlíka či Šteffla, učí matematiku zastarale a nemoderně. Netvrdím samozřejmě, že všichni současní matikáři jsou skvělí, tak jako v každém jiném předmětu a v každé jiné profesi, i mezi učiteli matematiky jsou lidé výborní, průměrní i podprůměrní. Ale ohledně té nemodernosti – vzpomínáte, jak někteří odborníci ještě nedávno prosazovali jako účinný lék například co nejširší využívání informačních technologií v matematice, včetně například tabletů? A jak dopadl nedávno zveřejněný průzkum ohledně toho, zda tablety skutečně prospívají lepším studijním výsledkům, nejspíš řada lidí zaregistrovala (viz odkaz zde).
Již jsem to psal několikrát a budu se tudíž opakovat, ale já hlavní příčinu neúspěšnosti u státních maturit vidím v tom, že k maturitnímu studiu jsou dnes často přijímáni žáci, kteří k jeho zvládnutí nemají reálné předpoklady. Jestliže dříve chodila na maturitní studium zhruba čtvrtina populačního ročníku a dnes je to až 70%, tak je logické, že ani při sebevětším úsilí učitelů úroveň maturantů stejná jako dříve být nemůže. Spíše než to, jak udělat maturitní testy co nejjednodušší, by proto asi bylo rozumnější zamyslet se nad tím, zda je maturitní zkouška nezbytně nutná i pro budoucí kadeřnice, kosmetičky či kuchaře.
Jako ne úplně špatný nápad vidím i to, že na hodiny matematiky se v blízké budoucnosti budou třídy dělit a učitel tak bude mít ve třídě místo například 28 žáků jen 14 a bude se jim moci přece jen víc individuálně věnovat. Je však otázkou, kde se naráz sežene tak velký počet nových matikářů a také to, zda až na to přijde, budou politici ochotni dát na takto posílenou výuku ze státního rozpočtu peníze…
