Včerejší den na olympiádě v Riu de Janeiro nebyl pro českou výpravu zrovna úspěšný. Platí to zejména v případě našich tenistek.
Po famózním čtvrtku, kdy postoupila do semifinále dvouhry Petra Kvitová a obě naše deblové dvojice (Strýcová-Šafářová a Hlaváčková-Hradecká) do semifinále čtyřhry, zůstala včera všechna 3 naše želízka před branami finále. Soupeřky tentokrát bohužel byly o malinko lepší, v případě páru Hlaváčková-Hradecká sehrála výraznou roli i smůla. Ale takový je prostě sport.
Přesto jsem dnes ráno nechápavě zíral, když jsem si otevřel poslední stranu MF DNES. Nad článkem redaktora Karla Knapa byl totiž obrázek na kurtu ležící Petry Kvitové a vedle něho palcový titulek „Drtivá porážka. Zlato nebude.“ Jelikož jsem celý včerejší zápas naší tenistky viděl, tak se mi nechtělo věřit svým očím a měl jsem pochybnosti o tom, zda si ho pan redaktor nepopletl s nějakým jiným zápasem.
Petra ve včerejším semifinále určitě nepodala optimální výkon. Začala famózně, z prvních 6 míčků neuhrála její portorická soupeřka ani jeden. Brzy přišlo nadějné vedení 3:0, jenže záhy byl stav srovnán na 3:3 a nakonec Petra první set prohrála 4:6. V druhém setu naopak česká tenistka dominovala a vyhrála ho 6:1, byť v jeho závěru se již trochu projevovala její pověstná psychická labilnost, když proměnila až čtvrtý setbol. Nervozita se bohužel přenesla i do třetího setu, Petře navíc odešlo první podání a soupeřka se naopak v závěru vzepjala ke skvělému výkonu. Vcelku zaslouženě tak vyhrála třetí set 6:3 a radovala se z postupu do finále.
Tak jsem to aspoň viděl já. Podobně jako já, byla po zápase nejspíš zklamána i spousta českých fanoušků. Ale psát po takovém de facto vyrovnaném zápase o „drtivé porážce“? Takový titulek by byl na místě, pokud by Puigová například roznesla Kvitovou poměrem 6:1,6:1 – tak jak tomu bylo v případě její osmifinálové výhry nad Španělkou Muguruzaovou i čtvrtfinálové nad německou tenistkou Siegemundovou. Ale označit výsledek 6:4, 1:6, 6:3 za drtivou porážku, to by snad neudělal ani redaktor toho nejbulvárnějšího deníku.
Přitom jsem si téměř jist, že kdyby Petra zápas dotáhla do zdárného konce, tak by se v našich novinách psalo o famózní české lvici, na kterou na olympiádě nejspíš nikdo nemá a její olympijské vítězství je tak už prakticky jisté. A řešilo by se, kolik Kvitová za své olympijské vítězství inkasuje peněz, jak ho marketingově využije, atd.
Ale tak to bohužel často chodí nejenom u našich sportovních novinářů, ale i u mnoha sportovních „fanoušků.“ Když se daří a přijdou medaile, tak jsou naši sportovci na internetových diskusích vynášeni do nebes a jsou na ně hrdí všichni od Aše až po Starý Hrozenkov. Ale jakmile se jim nezadaří, tak jsou stejní sportovci v očích některých těchto „fanoušků“ jen vyžírkové státní kasy, nafoukaní milionáři nebo neschopní jedinci, kteří by měli raději jít pracovat do supermarketu.
Někoho sport zajímá velmi, někoho vůbec. Ale ten, kdo ho sleduje pravidelně, by měl zkrátka vědět, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je často velmi tenká, závisí nejenom na momentální formě sportovce a jeho soupeřů, ale často i na štěstí, přízni či nepřízni rozhodčích a dalších věcech. I po včerejší prohře budu proto dnes Petře Kvitové držet palce v jejím zápase o bronz proti Američance Keysové. Třeba to nevyjde a může se i stát, že tentokrát Petra skutečně prohraje drtivě. Ale i eventuální čtvrté místo na světě je přece krásné…
P. S. Boj o bronzovou medaili Petra nakonec zvládla a Američanku Keysovou porazila v poměru 7:5, 2:6, 6.2. Jsem docela zvědavý, zda nyní budou v nedělních či pondělních denících titulky o jejím drtivém vítězství. :-)
