O tom, že přidělení pořadatelství MS ve fotbale Rusku a Kataru bylo poznamenáno korupcí, se ve fotbalovém světě mluví a píše již delší dobu. Nyní se však obdobné podezření objevilo i v souvislosti s šampionátem, konaným v Německu.
Psát o tom, že éra Švýcara Seppa Blattera v čele mezinárodní fotbalové federace FIFA je spojena s podezřením na rozsáhlou korupci, by asi bylo nošením dříví do lesa. Během období, kdy byl Blatter prezidentem FIFA (1998-2015), se často mluvilo nejenom o podplácení některých činitelů při jeho volbě do čela této organizace, ale především při volbě pořadatelů některých světových šampionátů, zejména pak těch v letech 2018 a 2022.
Volba pořadatelů těchto dvou šampionátů se uskutečnila v roce 2010 v Curychu a ti, co fotbal sledují aspoň okrajově, nejspíš vědí, že jejími vítězi se stali Rusko (2018) a Katar (2022). O tom, že si Rusko i Katar pořadatelství mistrovství světa ve fotbale údajně koupili podplácením některých delegátů, se začalo mluvit o několik let později, když americký právník Michael Garcia vypracoval více než 400stránkovou zprávu, která měla podplácení dokazovat. FIFA však jeho důkazy neshledala jako dostatečně přesvědčivé, a tak pořadatelství oběma zemím zůstalo.
Že však mnozí nejenom čeští televizní komentátoři i novináři během loňského mistrovství světa v Rusku často zdůrazňovali, že má šampionát pachuť korupce a Putinovu Rusku neměl být vůbec přidělen, to si jistě mnozí fotbaloví příznivci dobře pamatují. Jsem proto zvědavý na to, jak rozsáhle se bude v českých médiích rozebírat volba pořadatelství jiného fotbalového šampionátu, u kterého se nyní s odstupem času také vynořilo podezření na korupci. Konkrétně se jedná o fotbalové mistrovství světa, konané v roce 2006 v Německu.
Jak jsem si totiž dnes přečetl zde na iDNES, švýcarské státní zastupitelství obvinilo několik bývalých fotbalových funkcionářů v čele s bývalým předsedou Německého fotbalového svazu Niersbachem, že se v roce 2000 koupením čtyř potřebných hlasů postarali o to, že šampionát pro rok 2006 získalo právě Německo (v rozhodujícím hlasování tenkrát porazilo JAR v poměru 12:11). Prý tehdy existoval tajný fond se sumou 6,7 milionu eur, který tuto „koupi“ umožnil.
Samozřejmě, že jde zatím pouze o obvinění a do vynesení rozsudku příslušným soudem by se měla ctít presumpce neviny (což by však mělo platit i v případě Ruska a Kataru). A mé vzpomínky na šampionát, konaný v zemi našeho západního souseda před 13 lety, budou i nadále spojené především s vysokou návštěvností diváků, s výkony českých fotbalových reprezentantů (kteří po slibném úvodním vítězství 3:0 nad USA následně podlehli Ghaně i pozdějším mistrům světa z Itálie a vypadli tak již v základní skupině) či s finálovým zápasem mezi Itálií a Francií, v němž jsem tehdy hodně přál Francouzům, předvádějícím velmi pohledný fotbal, avšak na pokutové kopy v něm nakonec zvítězili Italové.
Pokud se však podezření z korupce potvrdí, určitou skvrnu na jinak po organizační stránce velmi zdařilém šampionátu pochopitelně něco takového dodatečně zanechá. Celá kauza je každopádně důkazem toho, že svět skutečně není černobílý, a korupce opravdu neexistuje jen v Česku či v zemích na východ od nás.
