Raketový útok na syrskou leteckou základnu, který v noci ze čtvrtka na pátek nechal nařídit americký prezident Donald Trump, překvapil celý svět. Proto není překvapením, že se tento počin stal ústředním tématem i zde na iDNES.
Trump útok podniknul jako reakci na úterní útok syrských vládních vojsk ve městě Chán Šajchůn, při němž byly použity chemické zbraně a zahynulo při něm nejméně 70 lidí. Zatímco většina zemí, především těch západních, americký útok podpořila, Rusko jej označilo za agresi a porušení mezinárodního práva (viz například odkaz zde).
Ti, kteří si od příchodu Donalda Trumpa slibovali především zlepšení vztahů USA s Ruskem, které Asadův režim naopak podporuje, jsou proto nyní jistě zklamáni. Což již náležitě okomentovali i někteří kolegové blogeři zde na iDNES, kteří mluví o tom, že „proruské blogy jsou v šoku“ či dokonce o tom, že „Trump zradil zdejší hlupáčky.“ Je však všechno tak černobílé, jak to líčí někteří zdejší blogeři a diskutéři na iDNES?
Co se týká mě, před loňskými listopadovými volbami jsem prohlašoval, že americkým voličům vůbec nezávidím, když se musí rozhodnout mezi demokratickou kandidátkou Hillary Clintonovou a republikánským kandidátem Donaldem Trumpem, a volit mezi nimi menší zlo. A byť jsem ani já nikomu z obou jmenovaných vyloženě nefandil, nakonec jsem byl vcelku rád, když oproti předpovědím takřka všech předvolebních průzkumů vyhrál kandidát republikánů.
Jak jsem tenkrát napsal v článku zde, hlavním důvodem, proč jsem Donaldu Trumpovi v koutku duše trochu fandil, bylo to, jak ostře a často nekorektně proti němu vystupovala americká média. A také mi mnohé tehdejší Trumpovy názory na americkou zahraniční politiku přišly sympatické. Mám si proto nyní po americkém útoku na syrskou základnu sypat popel na hlavu a litovat toho, že raději nebyla do Bílého domu zvolena Hillary Clintonová? A stejně tak se mnou i všichni ostatní, kteří Trumpovi fandili a vyjádřili dříve nad jeho zvolením radost?
Myslím, že k tomu zatím není důvod. Co se týká názoru na samotný útok, je asi takový: použití chemických zbraní je svinstvo a pokud je Asadova armáda skutečně použila, pak je takové rázné potrestání na místě. Otázkou však je, zda neměl Trump vyčkat s tím, až se věrohodně vyšetří, zda použití chemických zbraních má opravdu na svědomí Asad a nikoliv třeba syrská opozice. Americký prezident sice tvrdí, že pro to má nezvratné důkazy, ale to Američané tvrdili před léty ohledně zbraní hromadného ničení v Iráku také…
Je pravdou, že tímto ne úplně uváženým krokem se vztahy USA s Ruskem zase na určitou dobu zhoršily. Jak moc a na jak dlouhou dobu, ukáže až čas. Také je pravdou, že je Donald Trump od svého zvolení dosti kritický i vůči Číně . Byť, jak ukázala i nynější návštěva čínského prezidenta v USA , tak jako v případě Trumpových předchůdců v Bílém domě, je i u něj výše této kritiky nejspíš limitována výší současného amerického dluhu vůči Číně.
Přesto mi přijde od některých lidí trochu jednoduché, když se nyní škodolibě vysmívají těm, kteří Trumpa až do nynějška obhajovali. Je totiž nesmyslné tvrdit, že většina těch, kteří tak činili, jsou rusofilové nebo lidé, kterým imponovalo, že jedním z mála neamerických politiků, kteří Trumpovi vyjádřili v předvolební kampani podporu, byl český prezident Miloš Zeman.
Stejně ironicky by totiž tihle „rusofilové“ mohli v současné době poukazovat na „sluníčkáře“, kteří nyní Trumpa velebí a ještě donedávna o něm v internetových diskusích mluvili jako o xenofobovi, hulvátovi, ruském agentovi a oslavovali každého amerického umělce, který na jeho adresu kriticky vystoupil. Svět zkrátka není černobílý…
