V mužském běhu na 100 metrů, který byl nejsledovanějším závodem v úvodu atletického mistrovství světa, doběhli na prvních dvou místech američtí sprinteři Coleman a Gatlin. Budou ale tyto výsledky platit i po pěti či deseti letech?
V katarském Dauhá začalo o víkendu atletické mistrovství světa. Šampionátu se zúčastní atleti z více než 200 zemí světa, mezi nimi i 29 ruských atletů. Ti však, stejně jako před dvěma lety na šampionátu v Londýně, budou startovat jen jako „neutrální sportovci.“ Ruským sportovcům totiž byla ze strany mezinárodní atletické federace IAAF prodloužena jejich suspendace kvůli systematickým podvodům s dopingem, ke kterým v jejich zemi v minulosti v hojné míře docházelo.
Pro hvězdy současné světové atletiky jako jsou čerstvá mistryně světa ve skoku o tyči Anželika Sidorovová, výškařka Maria Lasickeneová či překážkář Sergej Šubenkov jistě není moc příjemné, když nemohou závodit v dresu ve svých národních barvách a ani v případě svého vítězství či umístění do třetího místa neuvidí při medailovém ceremoniálu stoupat na stožár vlajku své země. Navíc jim reálně hrozí, že na olympijských hrách, jejichž pořadatelem bude v příštím roce japonské Tokio, na ně bude stejně jako v roce 2016 uplatněn kolektivní trest a olympiády se nebudou moci zúčastnit vůbec. Přestože oni sami s velkou pravděpodobností nikdy nedopovali, což se o některých jiných atletech, startujících v Dauhá, říci nedá.
V největším dosavadním taháku atletického šampionátu, kterým bylo finále mužské stovky, totiž doběhli na prvních dvou místech atleti, u nichž určité podezření z používání zakázaných prostředků nepochybně je. Konkrétně jde o americké sprintery Christiana Colemana a Justina Gatlina. Stříbrný Gatlin měl totiž již dvakrát ve své sportovní kariéře pozitivní dopingový nález. První již v roce 2001, za což byl potrestán rokem zákazu závodění. Za pět let pak byl tento atlet pozitivně testován na testosteron. V mnoha sportech druhý dopingový nález obvykle znamená doživotní zákaz činnosti. U Gatlina však byl původně doživotní zákaz dodatečně změněn na osmiletý zákaz činnosti, který mu nakonec sportovní arbitráž za údajně vzornou spolupráci při vyšetřování zkrátila na polovinu, tedy čtyři roky.
Stín podezření z dopingu je i u suverénního vítěze sobotní stovky Christiana Colemana. Asi měsíc před mistrovství světa proběhla v médiích zpráva (viz odkaz zde), že se tento americký sprinter vyhnul třem dopingovým testům během 12 měsíců, za což mu hrozil dvouletý zákaz činnosti. Američan však vyvázl díky administrativnímu triku nakonec bez poskvrny: jeho první vynechaný test ze začátku června loňského roku byl totiž formálně datován k 1. dubnu, a jelikož poslední test Coleman vynechal letos 26. dubna, bylo díky tomu mezi prvním a třetím neuskutečněným testem překročeno rozmezí 12 měsíců a pravidla tak porušena nebyla…
U Colemana budou jistě mnozí argumentovat tím, že se má ctít presumpce neviny. Jenže je v tomhle případě na místě? Pokud se totiž například řidič při silniční kontrole odmítne podrobit jak dechové zkoušce, tak i odběru krve, je na něho také pohlíženo jako by alkohol před jízdou požil. A hlavně by mě zajímalo, zda by dotyční takovou presumpci neviny ctili i v případě, že by Coleman nebyl Američan, ale Rus. A co se týče Gatlina: dle mého názoru by měl při druhém dopingovém prohřešku v kariéře u jakéhokoliv sportovce automaticky následovat doživotní trest. Jednou se může například stát, že si někdo vezme zakázanou látku omylem. Ale dvakrát či víckrát by se to stávat opravdu nemělo.
Nechci tímto článkem v žádném případě říci, že by snad američtí atleti byli v řadě disciplín nejlepší na světě díky dopingu. Také nechci rozhodně hájit ty ruské sportovce, kterým byl v minulosti doping odhalen, případně ty, kteří se prokazatelně vyhýbali antidopingovým kontrolám. Ale při trestech za doping by nikdy neměl být uplatňován princip kolektivní viny, a především by mělo být měřeno všem stejným metrem. Bez ohledu na to, zda jde o Ruse, Američana, Čecha či kohokoliv jiného.
