Měli by slovenští vládní politici, kteří vzešli z letošních parlamentních voleb, skutečně být vzorem pro své české protějšky (jak nám ještě před pár měsíci mnozí tvrdili)?
Když byla po březnových parlamentních volbách sestavena na Slovensku vládní koalice čtyř stran (OLaNO, Sme rodina, Svoboda a Solidarita, Za ludí) a premiérem se stal Igor Matovič z vítězného hnutí OLaNO, mnozí čeští opoziční politici, politologové i novináři pěli na adresu slovenských voličů chválu. Prý si na rozdíl od nás dokázali zvolit slušné a demokratické politiky, zatímco populistický Smer bývalého premiéra Fica poslali svými hlasy do opozice.
I když chvála nově vzniklé Matovičově vládě jakožto protikladu naší Babišovy vlády postupem času přece jen ustávala, občas se ji některá česká média při různých příležitostech snaží oživit. Nedávno tak učinil například komentátor serveru Aktuálně.cz Martin Fendrych v článku s titulkem Romský holokaust Babiše a Zemana nezajímá. Autor v něm chválí slovenského premiéra za to, že minulou neděli, kdy se slavil mezinárodní Den romského holokaustu, přijel osobně uctít romské oběti na pietní akci do Banské Bystrice. Vyzdvihuje rovněž slovenskou prezidentku Čaputovou, které při této příležitosti zveřejnila na sociálních sítích virtuální vzpomínku, a naopak kritizuje Zemana s Babišem, že na tento významný den nereagovali, a český premiér si dokonce dovolil odjet na dovolenou.
Souhlasím samozřejmě s tím, že Den romského holokaustu je dobré si připomínat, zrovna tak je dobře, že v Letech u Písku, kde byl za druhé světové války pracovní a později sběrný tábor pro Romy, konečně nebude stát vepřín, a naopak tam bude vybudován důstojný památník obětem romského holokaustu. Nebylo by ovšem od věci, kdyby někteří zástupci sedmé velmoci zrovna tak bedlivě sledovali, zda naši nejenom vládní politici každoročně důsledně vzpomínají i na jiné události, spojené s druhou světovou válkou a naší historií, ať už jde o začátek nacistické okupace naší země v březnu 1939, výročí atentátu na říšského protektora Heydricha, výročí vyhlazení Lidic či události, spojené s osvobozováním Československa v roce 1945.
A co se týká srovnávání současné české a slovenské vlády: například v souvislosti s aktuální plagiátorskou aférou některých významných představitelů slovenské vládní koalice jsem jen málokdy narazil v našich médií na srovnání toho, jak se k problému opisování svých diplomových prací postavili slovenští vládní představitelé, a jak někteří předchozí čeští vládní politici. Jen pro připomenutí: když záhy poté, co se v červenci 2018 objevilo v médiích podezření na plagiátorství v diplomových pracích tehdejší ministryně spravedlnosti Taťány Malé a následně i v bakalářské práci ministra práce a sociálních věcí Petra Krčála, oba tito ministři záhy rezignovali.
Na Slovensku investigativní novináři letos nejprve odhalili plagiátorství u lídra strany Sme rodina a předsedy Národní rady SR Borise Kollára, následně pak u slovenského ministra školství Branislava Grőhlinga a nakonec i u samotného premiéra Igora Matoviče. A přestože Matovič s Kollárem v době, kdy byli v opozici, žádali rezignaci tehdejšího předsedy slovenského parlamentu Andreje Danka, když se objevilo podezření na jeho opisování v rigorózní práci, nyní sami rezignovat nehodlají.
Matovič pouze alibisticky prohlásil, že svých podvodů lituje, a že z funkce premiéra odstoupí – ovšem až poté, co splní všechny sliby, které před volbami voličům dal (viz odkaz zde). Což de facto znamená, že neodstoupí nikdy, protože by nejspíš byl prvním politikem na světě, který by ve své funkci splnil úplně všechno, co před volbami sliboval. A co se týká slovenské prezidentky Čaputové, tak ta sice prohlásila, že je z této aféry zklamaná a smutná, a že neschvaluje podváděni ani jeho zlehčování, ovšem nějakého většího tlaku na Matovičovu demisi se lidé na Slovensku nedočkali ani od ní.
Mnozí budou jistě argumentovat tím, že je pořád přijatelnější premiér, který podváděl při psaní diplomové práce než premiér, který čelí podezření ze zneužívání evropských dotací a vede již řadu let soudní spor o to, zda byl před rokem 1989 vědomým spolupracovníkem StB. Případně tím, že kdyby se důsledně zpětně prozkoumaly diplomové práce všech, kteří působí či dříve působili ve vrcholné politice, bylo by těch odhalených plagiátorů mnohem víc. Ani to však nic nemění na skutečnosti, že současná vláda v zemi našich východních sousedů asi není tak křišťálově čistá, jak nám někteří ještě před pár měsíci líčili, a je otázkou, zda by někteří její klíčoví představitelé měli pro nás opravdu být vzorem slušnosti.
