Ministerstvo školství bude od listopadu na základních a praktických školách zjišťovat, kolik se v jakých studijních programech vzdělává romských a sociálně znevýhodněných dětí.
Jde o reakci na rozsudek Evropského soudu z roku 2007, podle kterého jsou romské děti u nás ve vzdělávání diskriminované.
V první řadě bych chtěl s ohledem na to, co se zde na blozích iDnes během posledního týdne událo, říci, že doufám, že můj text nebude pochopen jako rasistický nebo xenofobní a také že všichni diskutéři se v diskusi tentokrát zdrží nenávistných či neslušných příspěvků, ať už s obsahem článku budou souhlasit nebo ne.
Ale pojďme zpět k podstatě problému. Kritika různých mezinárodních organizací ohledně toho, že jsou v České republice romští žáci znevýhodněni, není bohužel ničím novým. Například Rada Evropy opakovaně konstatuje, že je u nás příliš velké množství romských žáků umísťováno do praktických a speciálních škol a roste počet projevů xenofobie ve společnosti (viz odkaz zde). V obdobném duchu se v loňském roce vyjádřila i mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International, když ve své zprávě poukázala na to, že v praktických (dříve zvláštních) školách je dnes v ČR třetina žáků romského původu, přičemž podle statistických údajů tvoří Romové v České republice jen asi 3% populace.
Rozhodně netvrdím, že k žádným xenofobním projevům vůči Romům u nás nedochází a je jistě i řada slušných Romů, kteří bohužel doplácejí na špatnou pověst jiných. Ovšem například k tomu argumentu Amnesty International ohledně procentuálního zastoupení Romů ve společnosti a v praktických školách: stejně „logicky“ bychom mohli argumentovat i tím, že u nás žije poměrně početná skupina občanů vietnamské národnosti a v praktických školách nebo speciálních třídách pro znevýhodněné žáky téměř žádné Vietnamce nenajdeme. Znamená to tedy podle této lidskoprávní organizace, že v České republice jsou vietnamské děti privilegované vůči ostatním?
Že tyto výtky různých evropských institucí byly hlavním důvodem pro to, že u nás bylo od letošního školního roku povinně zavedeno inkluzivní vzdělávání, asi není třeba dodávat. A je otázkou, nakolik smysluplné je i zmiňované povinné sčítání romských žáků, které ministerstvo školství nařídilo. Řadě učitelů se tento krok nelíbí a například Učitelské profesní sdružení vyjádřilo nesouhlas s tím, jakou formou sčítání romských žáků na školách probíhá. Dovolím si zde ocitovat z něj nejpodstatnější pasáže:
„Podle oficiální definice za romského žáka považujeme člověka, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil, nebo je za takového považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.
Za celé sčítání je zodpovědný ředitel školy. Pokud v minulosti některý ředitel odmítl žáky počítat, dostal „návštěvu“ z ČŠI. Inspekce zasahovala i preventivně - některé školy navštívili "sčítací komisaři", aby překontrolovali plnění těchto nepochopitelných požadavků.
Celé toto počínáni je zcela v rozporu s lidskými právy. Pouze rodiče jednotlivých žáků smí určovat, zda je jejich dítě romského původu. Totéž by platilo, např. kdyby se zjišťovala příslušnost k nějaké církvi apod.“ (celý text prohlášení je možno nalézt zde)
S těmito slovy nelze než souhlasit. I mě jakožto učitele s více než dvacetiletou praxí udivuje, že rodiče nezletilých žáků musí v dnešní době dávat škole písemný souhlas se vším možným a v tomto případě jejich souhlas potřeba není?
Nicméně, jak už to v našich médiích bývá, i za tento dle mého názoru racionální postoj si čeští učitelé vysloužili od některých kritiku, konkrétně od „vzdělávacího experta“ ze společnosti EDUin Bohumila Kartouse. Dle jeho komentáře, publikovaného ve středečních Lidových novinách, část českých učitelů tímto postojem ukazuje, že jejich myšlení je zastaralé a neradi se přizpůsobují novým změnám.
K tomu bych dodal asi jen to, že dle mého názoru je pořád lepší, když budou čeští učitelé myslet „zastarale“, než kdyby měli uplatňovat neomarxistické myšlení ve stylu pana Kartouse…
