Vítězství Vladimíra Putina v ruských prezidentských volbách asi nikoho příliš nepřekvapilo. Jak je to ale s vlivem vládce Kremlu na výsledky voleb v některých jiných zemích?
Předně doufám, že převážná většina čtenářů si přečte nejenom titulek mého článku, ale i samotný text, a pochopí tak, že jeho nadpis je samozřejmě myšlen v nadsázce. Byť to, že Vladimír Putin včerejší ruské prezidentské volby vyhrál a stal se tak vládcem Kremlu na dalších 6 let, samozřejmě pravdou je.
Dle dosud neoficiálních výsledků obdržel Vladimír Putin 76,65 % hlasů, což je o 13 % víc než před 6 lety v roce 2012 (viz odkaz zde). A to přesto, že ruská ekonomika si v uplynulém šestiletém období nevedla zrovna nejlépe, několikrát došlo k jejímu poklesu i pádu ruského rublu. Mezi hlavní příčiny ruského ekonomického propadu přitom kromě poklesu cen některých nerostných surovin na světových trzích patřilo i zavedení protiruských hospodářských sankcí ze strany Západu (jakožto odvetného opatření za ruskou anexi Krymu v roce 2014).
Pokud však představitelé některých západních zemí i někteří protiruští politici u nás věřili tomu, že taková opatření povedou k oslabení Putinovy popularity, a ti největší optimisté případně věřili i tomu, že by mohla zapříčinit úplný Putinův pád, tak se dle výsledků včerejších voleb zjevně přepočítali. Někteří jistě budou argumentovat tím, že ruské prezidentské volby byly nedemokratické, že během nich docházelo k podvodům s hlasovacími lístky nebo že hlavnímu opozičnímu předákovi Alexeji Navalnému bylo zakázáno kandidovat kvůli tomu, že byl v minulosti odsouzen za trestný čin krádeže.
Realisté ovšem nejspíš uznají, že ani případná Navalného kandidatura by na Putinově vítězství nejspíš nic nezměnila, jen by možná vyhrál s o něco menším náskokem. A i když má Putin do demokratického politika opravdu daleko, s ohledem na to, že na druhém místě za ním skončil kandidát komunistické strany Grudinin a třetí nacionalista Žirinovskij, i v tomto případě platí rčení, že vždycky může být hůř a je nakonec především věcí Rusů, koho si za hlavu svého státu zvolili.
Jak je to však s vlivem Vladimíra Putina na volby v některých jiných zemí, včetně České republiky? Když v listopadu roku 2016 oproti takřka všem předvolebním průzkumům a předpovědím všech mediálních analytiků nezvítězila v amerických prezidentských volbách kandidátka Demokratické strany Hillary Clintonová, ale její republikánský protikandidát Donald Trump, objevily se záhy poté „zaručené“ zprávy, že za to mohou hackeři, placení Putinem. Byli to prý právě ruští hackeři, kdo předal kompromitující materiály na Clintonnovou serveru WikiLeaks a jejich zveřejnění pak kandidátku Demokratů výrazně v kampani poškodilo.
A i po loňských parlamentních volbách v České republice se, byť ne v tak velké míře jako v USA, mluvilo o tom, že jejich výsledky byly ovlivněny ruskými dezinformačními servery. Konkrétně kauzou lithium, která před volbami oslabila ČSSD a naopak nejspíš pomohla Babišovu ANO a Okamurovo SPD, a kterou prý jako první odstartoval ruský dezinformační web Aeronet. Proto těsně před prezidentskými volbami varoval i hlavní Zemanův soupeř Jiří Drahoš před tím, že výsledky voleb v České republice ovlivňují prostřednictvím dezinformací zahraniční tajné služby a že to samé hrozí i u prezidentských voleb. A když pak ve druhém kole Miloš Zeman Jiřího Drahoše těsně porazil, měli mnozí Zemanovi odpůrci jasno v tom, že hlavní zásluhu na jeho vítězství mělo Rusko…
Samozřejmě, že šíření falešných zpráv doprovází v době obrovského rozmachu internetu takřka každé volby a ani v budoucnu tomu nejspíš nebude jinak. Přesto si však nemyslím, že by Putin a ruští hackeři měli hlavní vliv na výsledek amerických, českých či jiných voleb, nebo na to, že se Britové rozhodli v referendu pro vystoupení z Evropské unie.
