Karel Gott byl nejenom Pan zpěvák, ale i bezkonfliktní člověk, který i v nelehkých dobách svými písněmi i svým vystupováním národ spojoval. Přijde mi proto smutné, když je již v den jeho smrti národ rozdělen kvůli jeho poctě.
Dopolední zpráva o smrti zpěváka Karla Gotta zasáhla dnes celý český národ. Tato smutná zpráva se vzápětí objevila na titulní straně prakticky všech internetových médií, je jí věnována hlavní pozornost v televizi i rozhlase, k úmrtí slavného zpěváka se vyjadřují nejenom lidé ze světa kultury, ale i politici, sportovci či běžní občané. I kdybych dnes žádné sdělovací prostředky nesledoval, tato zpráva by mě neminula. Úmrtí Karla Gotta rozebírají kolegové při obědě ve školní jídelně, když jdu po školní chodbě, tak slyším, jak o ní diskutují šestnácti či sedmnáctileté studentky, debaty o panu Gottovi je rovněž slyšet při cestě autobusem z práce domů…
A není se čemu divit. Jakožto skvělého zpěváka ho uznávali nejenom příznivci pop music, ale i ti, co tíhnou spíše k rocku, folku (což je i můj případ) či vážné hudbě. Karel Gott si navíc získal srdce mnohých i svým skromným a takřka bezkonfliktním vystupováním, nepamatuji si, že by na rozdíl od některých jeho kritiků někdy někoho veřejně urazil. Někteří mu třeba vyčítají jeho podpis na Antichartě (kterou však podepsala i řada jiných umělců, včetně některých dnešních „zásadových“ komunistobijců) či to, že byl předlistopadovým režimem tolerován, a dokonce mu byl v roce 1985 udělen titul národní umělec.
Karel Gott byl ovšem prostě takový, že se do politiky nemíchal, což platilo jak v období před rokem 1989, tak i po něm. On se vždy soustředil hlavně na své koncerty či televizní vystoupení, svými písněmi dělal radost spoustě posluchačů, a i v ne úplně lehkých dobách jimi dával mnoha lidem aspoň částečně zapomenout na jejich útrapy. Byl to zkrátka člověk, který nejenom svou hudbou národ spojoval.
Proto mi přijde trochu smutné, když zde na blogu kromě řady kolegů, kteří již na téma úmrtí Karla Gotta napsali moc hezké články, jsou i takoví, kteří se v diskusích či přímo ve svých blozích vyjadřují kriticky k tomu, že premiér i prezident chtějí pro tuto významnou kulturní osobnost vypravit státní pohřeb v Katedrále svatého Víta (bude-li s tím Gottova rodina souhlasit), a v den zpěvákova pohřbu vyhlásit státní smutek.
A takovými těmi „čecháčkovskými“ úvahami typu, že Gott zase tak významným člověkem nebyl a že v nedávné minulosti se státního pohřbu nedostalo ani osobnostech, jejichž přínos pro naši zemi a kulturu byl větší než ten Gottův, jsem zkrátka znechucený. O těch, co i do této smutné události zamotávají politiku a mluví o tom, že premiér Babiš chce vyhlásit na počest Gottova úmrtí státní smutek jen proto, aby posbíral body u potenciálních voličů, ani nemluvě. Je zkrátka velmi smutné, když je již pár hodin po Gottově smrti národ rozdělen kvůli jeho poctě.
P. S. Jak už asi víte, premiér Babiš dnes své rozhodnutí změnil a oznámil, že pan Gott nebude mít státní pohřeb, ale pohřeb se státními poctami. Přesto se domnívám, že i tak zůstává téma, které v článku rozebírám, stále aktuální.
