Při včerejším pročítání IDNES mě zaujaly dvě zprávy. Jedna se týkala sponzorování Národní galerie (přesněji řečeno platu její ředitele) Komerční bankou, druhá pak osudu bývalé mistryně světa ve sportovní gymnastice Věry Černé.
Komerční banka se letos rozhodla věnovat Národní galerii částku v celkové výši 4,5 milionu korun. Bezpochyby hezký počin, řekla by si asi řada lidí, zejména pak milovníků umění. Jenže redaktorům MF DNES se podařilo zjistit, že část těchto peněz (konkrétně 1,3 milionu korun) měla být „odkloněna“ na sponzorování platu jejího ředitele Jiří Fajta. Ten po zjištění této skutečnosti nejprve mlžil a poté přišel s vysvětlením, že takové sponzorování platů je legální a v zahraničí zcela běžné. Až po mediálním tlaku došlo ke změně v návrhu darovací smlouvy a dle pátečního prohlášení ředitele Fajta půjdou veškeré peníze od KB pouze na podporu umění.
V této souvislosti si především kladu otázku, zda je pan Fajt, kterého do funkce ještě stihla jmenovat nechvalně známá ministryně kultury za TOP 09 a STAN Hanáková, skutečně mužem na své místě. Tedy mužem, kterému půjde především o zájmy české kultury a nikoliv o jeho vlastní zájmy. Také mě však v této souvislosti napadlo, zda by ty peníze od Komerční banky neměly raději směřovat k lidem, kteří je nepochybně potřebují více než pan ředitel Fajt.
Jako příklad bych právě uvedl již zmíněnou paní Věru Černou. Jde o naši bývalou reprezentantku ve sportovní gymnastice, která se v roce 1979 stala mistryní světa ve sportovní gymnastice, což byl tenkrát obrovský úspěch. Českou sportovní gymnastiku v minulosti proslavily především několikanásobné olympijské vítězky Eva Bosáková a Věra Čáslavská. Poté, co ony ukončily aktivní kariéru, již bylo českých úspěchů v tomto prestižním sportu poměrně málo – kromě zlata Věry Černé pak ještě vybojovaly v 80. letech medaili na mistrovství světa Hana Říčná a Iveta Poloková, nikoliv ovšem tu nejcennější. Dnes naši sportovní gymnasté i gymnastky v konkurenci se světovou elitou spíše paběrkují.
Od zlata na mistrovství světa však provázela Věru Černou v životě především smůla. Rok po jejím triumfu se zranila tak, že musela v 17 letech ukončit sportovní kariéru a navíc ji hrozilo, že skončí na vozíku. Přesto však nerezignovala a mimo jiné vystudovala vysokou školu. Když překonala všechny těžkosti, zjistili jí lékaři ve 40 letech nádor na mozku. I s touhle ranou se poprala, přestože od té doby má problémy s mobilitou.
Další ránu ji pak život přichystal před 2 lety, kdy v důsledku nesmyslné reformy bývalého ministra práce a sociálních věcí z Nečasovo-Kalouskovy vlády Drábka ji úřady prohlásily za prakticky zdravou a odebraly jí průkazy pro tělesné postižené i příspěvek na mobilitu a péči. Přestože sotva chodí o berlích a levou rukou prakticky nemůže hýbat… K částečné nápravě přispěla až medializace případu paní Černé (více je možno se dočíst v článku zde).
Je především ostudou, že se o Věru Černou, která naši zemi v minulosti nepochybně proslavila, nedokáže postarat stát a na lidi, které stihl podobný osud jako je ona, se musí pořádat veřejné sbírky. Přesto: nebylo by opravdu od věci, kdyby se nejen manažeři z Komerční banky, ale i různí jiní dnešní mecenáši více zamýšleli nad tím, kdo jejich peníze potřebuje opravdu akutně? Byť jim to asi nepřinese takovou reklamu, jako když sponzorují Národní galerii…
