Jedním z nejvíce poražených v letošních sněmovních volbách, ne-li tím vůbec největším, je Česká strana sociálně demokratická.
ČSSD získala v letošních sněmovních volbách pouze 7,27 % hlasů, což pro ni znamenalo až šesté místo v pořadí a zisk pouhých 15 poslaneckých mandátů. Přitom v minulých volbách v roce 2013 tato strana s 20,45 % hlasů zvítězila a získala díky tomu post premiéra i předsedy Poslanecké sněmovny. Za 4 roky tak ČSSD ztratila téměř dvě třetiny svých voličů. Co je hlavní příčinou tak velkého pádu této tradiční levicové strany?
Názory na to se v povolebních komentářích mnoha analytiků či politických komentátorů různí. Kromě názorů, že jí v očích veřejnosti uškodila přílišná kritika Andreje Babiše či aféry některých jejích čelních představitelů, se objevují i názory typu, že levice už v dnešní době prostě netáhne. A když se podíváme, jakým výsledkem dopadly v nedávné době volby v některých jiných evropských zemích (konkrétně například v Německu, Rakousku či Nizozemsku), tak se tento argument jeví jako poměrně racionální.
Já o něm však mám jisté pochybnosti. Je samozřejmě pravdou, že v době, kdy díky rostoucí ekonomice platy většiny lidí rostou a nezaměstnanost je rekordně nízká, to mají levicové strany složitější než by tomu bylo v těžších ekonomických dobách. V případě současné ČSSD však vidím hlavní chybu především v tom, že během svého čtyřletého vládnutí často věnovala příliš energie tématům, která levicové voliče neoslovují (alespoň ne ty české).
Příkladem je například iniciativa některých zákonodárců za ČSSD ohledně toho, aby byly povinně zavřené větší obchody na některé státní svátky. Je tohle opravdu věc, která je pro levicové voliče podstatná? Není naopak i mezi nim řady těch, kteří takové zásahy státu do svobodného podnikání kritizují? Obdobné je to například s prosazováním antikuřáckého zákona, při jehož schvalování rovněž ČSSD přehnaně tlačila na pilu, a který se nelíbí nejenom řadě majitelů restaurací, ale také jejich zákazníkům či lidem, kteří v jejich blízkém okolí bydlí.
Většina nejenom levicových voličů totiž chápe, že stát má dbát například na to, aby byla pro všechny občany dostupná zdravotní péče v odpovídající kvalitě, aby se dětem dostalo kvalitního vzdělávání bez ohledu na příjmy jejich rodičů, aby každý většinu života pracující senior mohl prožít důstojné stáří a v neposlední řadě aby byla ze strany státu zajištěna bezpečnost všech slušných občanů. Ale jak pravicoví, tak středoví i levicoví voliči již nestojí o to, aby jim někdo určoval, zda mají ve svátek povinně slavit nebo naopak chodit nakupovat. Zrovna tak nepotřebují stát k tomu, aby je „ochraňoval“ před škodlivostí cigaretového kouře – každý se přece dokáže svobodně rozhodnout sám, zda si půjde sednout do kuřácké či nekuřácké restaurace.
Samotnou kapitolou je pak podíl dosluhujícího premiéra a ještě donedávna i předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky. Vzhledem k situaci ve straně těsně po volbách v roce 2013 málokdo věřil tomu, že se stane premiérem a zůstane jím celé volební období. To se mu přes pochybnosti mnohých nakonec podařilo a jeho vládní účinkování v porovnání například s jeho předchůdci Nečasem, Topolánkem či Grossem až tak špatné (aspoň z mého pohledu) nebylo.
Ovšem Bohuslav Sobotka v mnoha věcech ČSSD uškodil. Počínaje tím, že se postupně zbavoval svých hlavních vnitrostranických rivalů, ať už šlo o Michala Haška, Jeronýma Tejce nebo Jiřího Zimolu. Je pravdou, že Haška či Zimolu dohnaly některé mediální aféry, ovšem ze strany vedení ČSSD mi například přišlo hodně kontraproduktivní, když striktně trvalo na tom, že Jiří Zimola nemůže být napsán ani na poslední místo jihočeské kandidátky. Zvlášť když se následně ukázalo, že takovému Andreji Babišovi neublížily v očích voličů ani mnohem závažnější aféry. A osobnosti typu Haška, Zimoly či Tejce pak na kandidátkách ČSSD citelně chyběly.
Asi vůbec největší chybu pak Bohuslav Sobotka udělal v tom, když se letos v květnu nechal některými svými politickými konkurenty strhnout k vyhazovu svého koaličního partnera Andreje Babiše z vlády kvůli aféře s nákupem dluhopisů. Místo toho, aby této aféry pouze využil v předvolební kampani (tak, jako Andrej Babiš dokázal mistrně využít většiny chyb politiků z ČSSD v kampani ANO). Netvrdím samozřejmě, že kdyby byl Bohuslav Sobotka na postu předsedy ČSSD vyměněn dříve než v červnu letošního roku, tak by tato strana obhájila volební vítězství z roku 2013. Ale její zisk mohl být zcela jistě lepší než 7,28 %...
