Mezinárodní olympijský výbor neustoupil tlaku zejména amerických sportovních činitelů a pravidlo zákazu politických či náboženských protestů během olympiád tak zůstává v platnosti i nadále.
I přes snahy sportovních činitelů USA a některých amerických sportovců zůstává i pro letošní olympijské hry v Tokiu v platnosti pravidlo 50 olympijské charty, podle něhož jsou po dobu konání olympijských her v jejich dějišti zakázány politické, náboženské či rasové projevy. Tuto informaci dnes oficiálně zveřejnil Mezinárodní olympijský výbor (zkráceně MOV). Jak je psáno například zde, MOV před svým rozhodnutím uspořádal anketu, při níž se 70 % z 3 500 dotázaných sportovců vyslovilo pro to, aby zmiňované pravidlo olympijské charty platilo i nadále.
Tlaky ze strany USA na jeho zrušení přitom nebyly zrovna malé. Nejprve v červnu loňského roku vyzvala komise sportovců USA Mezinárodní olympijský výbor, aby pravidlo 50 zrušil. Když to MOV odmítl udělat, prohlásil zhruba půl roku na to Olympijský a paraolympijský výbor Spojených států, že nebude své sportovce nijak postihovat za „mírumilovné a slušné demonstrace na podporu rasové a sociální spravedlnosti“ (viz odkaz zde). A jeho nově vytvořená Rada pro rasovou a sociální spravedlnost vyzvala ke změně dosavadního postoje i MOV.
Jsem velmi rád, že představitelé olympijského hnutí v čele s jeho dlouholetým předsedou Thomasem Bachem lobbingu ze strany amerických činitelů přece jen nepodlehli. Byť s ohledem na to, jak jsou představitelé řady jiných významných sportovních organizací benevolentní například vůči protestům, spojených s hnutím Black Lives Matter, se hodně lidí obávalo, že se této „módní vlně“ ustoupí i v tomto případě a že při sledování sportovních přenosů z Tokia tak budeme svědky toho, že mnozí sportovci nejenom z USA budou před začátkem svého závodu či zápasu na znamení podpory BLM poklekávat, že si při slavnostním ceremoniálu přinesou na stupně vítězů obrázek George Floyda či kohokoliv jiného.
Tímto žádného sportovce nekritizuji za to, že s hnutím Black Lives Matter sympatizuje, stejně tak nikoho nekritizuji například za to, že sympatizuje s ekologickým hnutím za záchranu planety, s organizací, jejímž cílem je boj proti chudobě v té či oné části světa apod. Pokud příslušný sportovec vyjádří podporu takovému hnutí při rozhovoru pro média nebo napíše svůj názor na sociální síť, nelze proti tomu nic namítnout. Ovšem činit tak přímo na sportovišti před začátkem svého závodu či zápasu svého mužstva mně osobně vhodné nepřijde. Převážná většina diváků totiž jeho závod či zápas sleduje kvůli tomu, že se těší na napínavé sportovní klání, a nikoliv kvůli tomu, že ho zajímá, jaký politický nebo společenský postoj ten či onen sportovec vyjádří.
Zvlášť, když například v souvislosti s podporou hnutí BLM některá média rozebírají informace o tom, kdo ze sportovců před začátkem zápasu podporu tomuto hnutí vyjádřil a kdo si naopak „troufnul“ ji neprojevit, pomalu víc než průběh samotného zápasu. Když například nedávno čeští fotbaloví reprezentanti před zápasem proti Walesu a následně i fotbalisté pražské Slavie v zápase Evropské ligy proti londýnskému Arsenalu na rozdíl od svého soupeře nepoklekli, mnozí britští novináři je za to kritizovali a pro část britské společnosti byl jejich postoj dokonce „důkazem“ toho, že Češi jsou rasisté…
Proto jsem rád, že jak představitelé MOV, tak i většina z 3 500 sportovců, odpovídajících v průzkumu, který rozhodnutí MOV předcházel, snahu o povolení politických a náboženských gest během olympijských her odmítla. I mezi některými sportovci se totiž v dnešní době rozrůstá aktivismus, nad kterým mnozí lidé jen nevěřícně kroutí hlavou. Jako čerstvý příklad bych uvedl případ německé reprezentantky ve sportovní gymnastice Sarah Vossové, která se na aktuálně probíhajícím mistrovství Evropy v Basileji místo v tradičním gymnastickém dresu představila v úboru se zakrytými pažemi a nohavicemi až ke kotníkům. Jak je psáno v článku zde, německá gymnastka chce tímto gestem bojovat proti údajné sexualizaci ve světě sportu…
