Dle nejnovější zprávy organizace Amnesty International se někteří čeští politici vyjadřují xenofobně na adresu migrantů i uprchlíků, a romské dětí u nás mají nerovný přístup ke vzdělání.
Ačkoliv jsem se uplynulý týden věnoval především sportu – ať už aktivně při několikadenním pobytu na horách či pasivně při sledování přenosů ze zimních olympijských her v Pchjongčchangu, zaregistroval jsem na internetu i informaci o tom, jak známá celosvětová organizace Amnesty International hodnotí Českou republiku z hlediska dodržování lidských práv.
A dle toho, co jsem si přečetl zde na iDNES, naše země příliš lichotivé vysvědčení od Amnesty International neobdržela. V její zprávě se totiž například píše, že se někteří představitelé české vlády (není zde uvedeno, konkrétně kteří) i český prezident vyjadřovali xenofobně na adresu migrantů a uprchlíků, čeští politici odmítají rozdělování uprchlíků dle povinných uprchlických kvót a romské děti jsou v České republice diskriminované při přístupu ke vzdělávání. Zmíněn je i zdlouhavý proces při vybudování romského památníku v Letech u Písku.
Kritika na Českou republiku v těchto oblastech se u mezinárodních organizací neobjevuje poprvé, obdobné výtky jsme již několikrát v minulosti slyšeli například od Rady Evropy. Jsou však zcela oprávněné?
Že je proti povinnému přijímání uprchlíků na základě kvót nejenom většina českých politiků (ať už vládních či opozičních), ale dle různých výzkumů i většina české veřejnosti, je samozřejmě pravdou. Ale je něco takového automaticky projevem xenofobie či rasismu? Vždyť většina Čechů nemá žádný problém s tím, když k nám přicházejí a získávají u nás azyl lidé z Vietnamu, Ukrajiny či Běloruska. Ale mají prostě na základě toho, co se dozvídají ze zpráv z Německa, Itálie či Francie, určité obavy z toho, aby k nám ve velké míře přicházeli uprchlíci z Blízkého východu či severní Afriky. Nehledě na to, že převážná většina uprchlíků z těchto zemí k nám ani jít nechce, neboť jejich cílem je získat azyl v některé evropské zemi se štědřejším sociálním systémem, než je ten náš.
Problém ohledně diskriminace Romů už byl i zde na blozích rozebírán mnohokrát a i já jsem se k němu vyjádřil již několikrát dříve. Dnes proto jen víceméně zopakuji: je určitě nepřijatelné, pokud je někdo diskriminován například při hledání zaměstnání kvůli tomu, že je Rom (stejně jako je nepřijatelné, když je někdo v tomto směru diskriminován kvůli staršímu věku, nebo když jsou při hledání zaměstnání odmítány ženy, které mají malé děti).
Ale v souvislosti s umísťováním romských dětí do škol mně přijde, že jde o trochu nafouknutý problém. Je pravdou, že do takzvaných speciálních škol chodí či donedávna chodil procentuálně poměrně velký počet romských dětí. Ale zároveň jsou známy i příklady romských žáků, kteří dokázali úspěšně absolvovat střední školu s maturitou nebo dokonce i školu vysokou. Tak jako u všech žáků, i u Romů totiž platí, že základem úspěchu je mít o vzdělání zájem a mít v tomhle směru především podporu ze strany rodiny.
