Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová označila za šokující současné odmítání uprchlíků zeměmi střední a východní Evropy.
Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová poskytla nedávno rozhovor pro Český rozhlas. Vyjádřila se v něm nepříliš lichotivě k současnému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, k zahraniční politice Putinova Ruska i k postojí vlád zemí V4 k uprchlické otázce (viz odkaz zde).
Jelikož se tato světově známá představitelka Demokratické strany proti Donaldu Trumpovi výrazně angažovala už v kampani před americkými volbami v roce 2016 a pronesla mimo jiné výrok, že ženy, které nepodpoří Hillary Clintonovou, skončí v pekle, asi nikoho příliš nepřekvapilo, že současného amerického prezidenta hodnotí ne zrovna pozitivně. Přesto se však domnívám, že vyjádření paní Albrightové ohledně toho, že se Trump v mnohých věcech podobá fašistickým vůdcům, je přece jen za hranou.
Mnohem více mě však šokovalo její vyjádření směrem k uprchlické politice zemí V4 (tedy České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska): „Musím říct, že jsem tím zděšena. Sama jsem samozřejmě vděčný uprchlík, ale šokuje mě – a to je skutečně jediné slovo, které se tady hodí – chování vlád zemí střední a východní Evropy. Tedy zemí, které se v minulosti samy několikrát musely spolehnout na velkorysost ostatních států při přijímání běženců. A teď samy naprosto svévolně odmítají jiné běžence přijmout.“
Madeleine Albrightová se, jak známo, narodila v roce 1937 v židovské rodině v Praze a její rodina byla nucena z Československa utéct dvakrát: v roce 1939 před nacisty a v roce 1948 před komunisty. Z tohoto pohledu lze určitě chápat, že jí osud lidí, prchajících před válkou či před totalitními režimy, není lhostejný. Ale opravdu bývalá šéfka americké diplomacie (tento post zastávala v letech 1997-2001 za prezidentování Billa Clintona) nevidí zásadní rozdíly mezi lidmi, kteří ze střední a východní Evropy prchali před Hitlerem nebo později před komunistickou totalitou, a mezi migranty z Blízkého východu či severní Afriky, mířícími do Evropy nyní?
Někdo jistě namítne, že například migranti ze Sýrie utíkají před válkou také. Ale jednak zdaleka ne všichni migranti, mířící do Evropy, jsou Syřané, a navíc bych tak nějak logicky očekával, že člověk, utíkající ze své země před válkou, zůstane hned v první bezpečné zemi, kde se neválčí. Proto asi nejenom mně není úplně jasné, proč tito lidé nezůstanou v Jordánsku nebo některé okolní zemi na Blízkém východě, ale cílem cesty většiny z nich je Německo, případně některá jiná evropská země se štědrým sociálním systémem.
Dalším rozdílem je pak to, že když za komunismu odcházeli z Československa i jiných středoevropských zemí lidé na Západ, tak obvykle neodcházeli do zemí se zcela odlišnou kulturou a náboženstvím. A především počítali s tím, že když se přistěhují do země, kde jsou některé životní zvyky a tradice odlišné od zvyků v jejich rodné zemi, tak se jim prostě budou muset přizpůsobit. Nikoliv tedy, že budou tak jako mnozí dnešní muslimští migranti očekávat, že se hostitelská země bude v mnohém přizpůsobovat jim. A jelikož například převážná většina u nás žijících Vietnamců, Ukrajinců či Bělorusů tohle chápe, nemá ani převážná většina Čechů s migranty z těchto zemí problém.
Madeleine Albrightová se během svého rozhovoru také zmínila o tom, že v jednom průzkumu z roku 1991 se většina východoevropanů vyjádřila, že by chtěla zpátky do Evropy, a zajímalo by ji proto, co se změnilo a co dnes lidem z postkomunistických zemí na Evropě tolik vadí. Odpověď na otázku paní Albrightové je ovšem prostá: ona se totiž za tu dobu výrazně změnila Evropa...
