Je v pořádku, když náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula veřejně mluví o možném uzavření hranic až na dva roky, nebo jde z jeho strany o zbytečné strašení občanů?
Kolega bloger Jan Bartoň dnes napsal zajímavý článek s názvem „Diktátor“ Prymula – dva roky koronavirových prázdnin. Jak už jeho titulek napovídá, rozebírá v něm včerejší vyjádření náměstka ministra zdravotnictví a zároveň i předsedy Ústředního krizového štábu Romana Prymuly ohledně toho, že cestování našich občanů do zahraničí může být omezené až na dva roky. Tento výrok sklidil kritiku u řady lidí, především pak u opozičních politiků jako například Víta Rakušana z hnutí STAN, Markéty Pekarové Adamové či Miroslava Kalouska z TOP 09 nebo předsedy ODS Petra Fialy. Jan Bartoň je ve svém článku za jejich počínání kritizuje.
Kdo čte mé blogy delší dobu, tak mě asi těžko může podezírat z toho, že bych byl příznivcem Miroslava Kalouska či Petra Fialy. Ale v tomto případě se jednoznačně klaním na jejich stranu. Samozřejmě, že realita je nyní taková, že pandemie koronaviru ještě stále není na vrcholu, a situace v mnoha evropských zemích včetně sousedního Německa i Rakouska je mnohem horší než u nás. Proto se asi téměř každý realisticky uvažující člověk již smířil s tím, že letos v létě nejspíš nepoletí na dovolenou do tradičních přímořských destinací v Chorvatsku, Turecku či na Mallorce, ale bude rád, když bude moci s rodinou či přáteli zajet aspoň na Lipno, na Pálavu nebo do Českého ráje.
Jinou věcí však je, zda je opravdu rozumné strašit dnes občany takovým restriktivním opatřením až na dva roky dopředu. Ono totiž nejde jen o možnost jezdit v létě k moři nebo v zimě do Alp. Pro mnoho lidí je totiž možnost cestovat do zahraničí citlivou otázkou, pokud například mají v zahraničí blízké příbuzné, studují na zahraniční vysoké škole nebo často jezdí do ciziny služebně. Samozřejmě, že boj s pandemií či epidemií koronaviru může být tak náročný a složitý, že se slova pana Prymuly v budoucnu skutečně naplní. Ale je rozumné mluvit o tom, co teoreticky může nastat za dva roky, když nikdo kromě Pána Boha dnes neví, jaká bude situace řekněme za 6 měsíců?
Výroky pana Prymuly v souvislosti s délkou zavření hranic přitom nejsou jediným přešlapem, kterého se předseda krizového štábu v posledních dnech dopustil. Ještě za mnohem více nešťastnější jsem považoval jeho páteční výrok o tom, že v případě obcházení karantény českými občany by mohlo přijít na řadu vyhlášení úplného zákazu vycházení (viz odkaz zde). Což by fakticky znamenalo, že s výjimkou nemocnic a kritické infrastruktury typu elektráren by bylo zavřeno prakticky vše a lidé by nemohli například chodit ani na nákupy.
Je zcela jistě odsouzeníhodné, pokud někteří lidé za aktuální situace porušují vládní opatření, nařízená v souvislosti s karanténou či nouzovým stavem. Takoví hříšníci ať jsou trestáni pokutou v patřičné výši či jinak. Je ale podle mého názoru špatně kvůli takovým lidem kolektivně potrestat všechny občany České republiky restriktivním opatřením typu úplného zákazu vycházení, ke kterému zatím nesáhla ani Itálie (Čína možná ano, ale jen v nejvíce nakažených oblastech, nikoliv v celé zemi). A byť premiér Babiš i sám pan Prymula tato slova později mírnili, paniku mezi lidmi vyvolat mohla. Pak se ani příliš nelze divit tomu, když někteří lidé šíří po síti poplašné zprávy ohledně toho, že vláda chystá vyhlásit zákaz vycházení již v nejbližší době.
Také si nejsem jist, zda v době, kdy je nejdůležitějším problémem v této zemi provedení co největšího počtu testů na koronavir, zajištění potřebného počtu lůžek pro vážně nemocné a urychlené dodání ochranných pomůcek především pro zdravotníky, řeší předseda Ústředního krizového štábu ne úplně podstatné věci typu, zda je pro lidi nad 65 let vhodnější otvírací doba 10-12 nebo 7-9, případně, zda by nebylo dobré zakázat slevové akce v supermarketech.
V žádném případě tímto dnešním článkem nechci zpochybňovat odbornou způsobilost pana Prymuly jakožto epidemiologa, je určitě i jeho zásluhou, že počet nakažených v České republice je v porovnání s řadou jiných evropských zemích stále poměrně malý. Ovšem co se týká především komunikace s lidmi, schopnosti vysvětlit jim potřebu různých restriktivních opatření a zároveň jim dát potřebné povzbuzení, mnohem lépe na mě v tomhle směru působí ministr vnitra Jan Hamáček. Je proto otázkou, zda by předsedou Ústředního krizového štábu neměl být místo pana Prymuly raději on.
