Má americký ministr zahraničí opravdu tak velké obavy z toho, že by Rusko a Čína mohly zničit naši demokracii, nebo mu šlo hlavně o lobbing ve prospěch společnosti Westinghouse?
Do České republiky zavítal v těchto dnech americký ministr zahraničí Mike Pompeo. V první den návštěvy zavítal do Plzně, kde mimo jiné položil věnec k památníku, postavenému na počest amerických vojáků, kteří v roce 1945 západočeskou metropoli osvobodili. Druhý den jeho návštěvy pak byl ve znamení jednání s českým premiérem Andrejem Babišem, a v podvečer pak i s prezidentem Milošem Zemanem. Přičemž to, co mnozí dopředu předvídali jakožto hlavní smysl návštěvy šéfa americké diplomacie u nás, prozradily během včerejšího odpoledne již novinové titulky většiny internetových médií. Například zde na iDNES se objevil článek s výmluvným titulkem Rusko a Čína ohrožují naši demokracii. Držte je dál od Dukovan, radil Pompeo Česku.
Jak totiž mnozí vědí, o výstavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany, což bude největší projekt v samostatné historii Česka, jehož náklady mají překročit 100 miliard korun, se aktuálně zajímá pět firem: ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power a americká společnost Westinghouse. A silný lobbing pro americkou firmu není u vrcholných politiků z USA ničím novým. Již před osmi lety v roce 2012 lobbovala shodou okolností pro Westinghouse při návštěvě Česka i tehdejší americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová (viz odkaz zde). Tehdy šlo o tendr na plánovanou výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Temelín.
Nepochybuji o tom, že řada lidí bude mít pro jednání současného amerického ministra zahraničí slova pochopení, a budou tvrdit, že jeho varování před tím, aby naše vláda nezadala dostavbu Dukovan ruské nebo čínské firmě, je zcela na místě, neboť by to pro Českou republiku znamenalo vážné bezpečnostní riziko. A zrovna tak nepochybuji, že mnozí včera tleskali Pompeovým slovům ohledně toho, že Rusko i Čína se snaží zničit demokracii a rozbít západní alianci.
Rozhodně netvrdím, že Rusové či Číňané by pro nás měli být zrovna vzorem demokracie. To ostatně vyplývá i z toho, že jsme členským státem jak Evropské unie, tak i NATO. Ale má to nutně znamenat, že by tyto země nesměly být pro nás v některých oblastech obchodním partnerem a firmy z těchto zemí by u nás neměly dostat žádnou důležitou zakázku? Vždyť s Ruskem, a především s Čínou čile obchoduje i většina západních zemí, USA nevyjímaje. A byť někteří argumentují tím, že na rozdíl například od českého prezidenta západní politici východoasijskou velmoc za nedodržování lidských práv často kritizují, jiní zase říkají, že konkrétně v případě USA je hlasitost této kritiky vždy limitována výší amerického dluhu vůči Číně…
A jestliže má americký ministr zahraničí i někteří jiní západní politici obavy z toho, že by zmíněné země mohly zničit či vážně oslabit západní demokracii, já se naopak domnívám, že nebezpečí pro ni hrozí úplně odjinud. Šílenosti, doprovázející současné hnutí Black Lives Matters, ekologický radikalismus, snaha o absolutní genderovou rovnost i v oblastech, kde je to zcela nesmyslné, podceňování nebezpečí islámského radikalismu – to všechno jsou věci, které podle mě představují pro současný Západ mnohem větší nebezpečí než Rusko s Čínou dohromady.
