V dnešním vydání MF DNES mě kromě obsáhlé reportáže o udělování státních vyznamenání na Pražském hradě nejvíce zaujala rubrika Názory na zadní straně listu. Byly zde otištěny komentáře Luboše Palaty, Teodora Marjanoviče a Miroslava Koreckého, tedy největších komentátorských es, které v současné Mladé frontě jsou.
Miroslav Korecký věnoval svůj komentář prezidentem udělovaným státním vyznamenáním a dle mého názoru ho pojal poměrně objektivně a korektně. Totéž však bohužel nelze říct o článcích zbylých dvou jmenovaných komentátorů, Palaty a Marjanoviče.
Luboš Palata, jak jste asi správně uhodli, opět věnoval svůj komentář otázce Ukrajiny. V článku s názvem „Pro Ukrajince jsme zbabělci“ opět psal o tom, jak díky našemu současnému prezidentovi i premiérovi získáváme pověst zbabělců či zrádců, kteří zpochybňují naši prozápadní orientaci. Doslovně pak píše například o tom, že „Spojené státy pobouřeně sledují, jak se nejenom česká politická reprezentace, ale i Slováci a Maďaři vyjadřují, jako by nebyli v NATO, ale pořád ještě ve Varšavské smlouvě.“
Na základě čeho k takovým závěrům pan Palata probůh přišel? Kvůli tomu, že si Češi ústy svého premiéra i prezidenta dovolili vyjádřit pochybnosti nad smyslem protiruských sankcí a logicky se pozastavili nad tím, že má být například zavedeno embargo na vývoz obráběcích strojů či těžebních zařízení do Ruska, zatímco vývozu francouzských válečních lodí by se embargo týkat nemělo? Nebo že nejsme tak horliví jako Poláci v otázce možného rozmístění amerických raket na našem území či dodávek zbraní pro ukrajinskou armádu?
Pan Palata asi nezaregistroval, že vůči protiruským sankcím vyjádřili pochybnosti nejenom Češi, Slováci a Maďaři, ale také například Rakousko nebo Finsko. A na rozdíl od něj si především nemyslím, že by čeští politici měli slepě a bez výhrad poslouchat všechny pokyny, které k nám přijdou z Bruselu či Washingtonu. Tak jako se dříve slepě poslouchaly všechny pokyny, které přišly z Moskvy.
Teodor Marjanovič pak věnoval svůj komentář Zemanově návštěvě Číny. V komentáři s názvem „Zeman a Kellner, parťáci s razítkem Made in China“, rozebírá prezidentův „prohřešek“, spočívající v tom, že při návratu z Číny využil kvůli úspoře času Kellnerův soukromý tryskáč. Názory na to, zda tato událost je pouze mediálně nafouknutá bublina nebo je zde vážné nebezpečí, že se tak nejbohatší český podnikatel snažil vetřít do přízně prezidenta a bude jí v budoucnu využívat, se samozřejmě mohou různit. Ostatně, je také na zástupcích sedmé velmoci, aby v případě, že by se naplnilo to druhé, o tom veřejnost náležitě informovali. Ovšem redaktor Marjanovič se, tak jak je u něj občas zvykem, uchýlil i tentokrát k nekorektním výpadům vůči prezidentovi.
Doslovně například napsal, že „být Kellnerem, tak Zemana ještě pohostí tlačenkou, prejtem, slivovicí, prostě vším co jeho hrdlo ráčí. Nemluvě o připraveném popelníčku.“ Tohle si myslím, že je od komentátora listu, který se rád honosí přívlastkem nejčtenější seriózní deník, dost za hranou. Stejně jako další slova v článku ohledně toho, že Zeman se bude v bolševické Číně dobře cítit jakožto první polistopadový prezident s komunistickou minulostí.
Ano, Zeman vstoupil během Pražského jara v roce 1968 do KSČ a v roce 1970 byl z ní kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. Před sametovou revolucí v roce 1989 pak publikoval v novinách článek Prognostika a přestavba, ve kterém poměrně tvrdě zkritizoval tehdejší režim. Za což následně dostal v zaměstnání výpověď. Na těchto příkladech lze tedy doložit, že současný český prezident nebyl disident, ale svůj statečný postoj před rokem 1989 několikrát projevil.
Panu redaktorovi Marjanovičovi však zřejmě více imponují politici, kteří v té době „drželi hubu a krok“ a dnes jsou z nich oddaní komunistobijci…
