Jak za stávající koronavirové situace aspoň trochu objektivně a smysluplně hodnotit žáky při blížícím se pololetním vysvědčení? Nad tímto obtížně řešitelným problémem si nyní nejspíš láme hlavu nejeden učitel…
Ani jsme se nenadáli a máme tu začátek ledna, což je pro učitele, žáky, studenty či jejich rodiče vždy nezvratným signálem toho, že se blíží pololetní vysvědčení. A i letos budou přes velmi nestandardní průběh první poloviny aktuálního školního roku, zaviněný složitou koronavirovou situací, všechny základní a střední školy v ČR svým žákům vysvědčení vydávat. Logickou otázkou samozřejmě je, jak letos hodnocení pololetních výsledků provést, aby bylo aspoň trochu objektivní a dávalo nějaký smysl.
Ministerstvo školství rozeslalo začátkem tohoto týdne do všech škol metodické doporučení, jak mají učitelé hodnocení za 1. pololetí provést (jeho text je možno nalézt na webových stránkách MŠMT zde). Je v něm výslovně uvedeno, že na vysvědčení je možno hodnotit klasifikací (tj. známkou), slovně i kombinací obou způsobů. V tomto kontextu považuji za pozitivní, že tak jako na konci minulého školního roku, i nyní nechalo ministerstvo na jednotlivých školách a učitelích, kterou z uvedených forem hodnocení zvolí a nenařídilo všem školám centrálně, aby žáky hodnotili slovně či formativně (byť tyto formy hodnocení v textu doporučují). Přesto, že k něčemu takového je již další dobu ministerstvo tlačeno například představiteli neziskové organizace EDUin i některými politiky (například senátorem a někdejším kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem – viz jeho Výzva za spravedlivější známkování ve školách z loňského roku).
Při detailním pročítání celého zmíněného textu jsem však u některých pasáží nevěřícně kroutil hlavou a kladl si otázku, zda lidé, kteří ho vytvářeli, dovedou aspoň trochu uvažovat reálně a mají aspoň vzdálenou představu o tom, jak to ve školách za současné situace funguje. Každý čtenář si o tom ostatně může udělat obrázek sám, ovšem jelikož nepředpokládám, že se každému bude chtít celý třístránkový dokument číst, dovolím si zde některé jeho vybrané pasáže rozebrat.
Například v kapitole 1.2 je uveden výčet bodů, ke kterým by měli učitelé při letošním pololetním hodnocení přihlížet. Zatímco body jako aktivita žáka při distanční výuce, včasnost a kvalita plnění zadaných úkolů či to, zda je žák schopen používat znalosti, nabyté při prezenční výuce, považuji za logické a samozřejmé, musel jsem kroutit hlavou nad body jako „jak si žák vytvořil prostředí pro učení doma“ či „jak při distančním vzdělávání podporuje spolužáky.“
Opravdu mi totiž není jasné, jak má učitel na dálku věrohodně posoudit vytvoření prostředí pro domácí učení u kteréhokoliv žáka (pokud by čistě náhodou nešlo o jeho dítě či dítě jeho příbuzného). Stejně tak je tomu u některých dalších pasáží v příslušné kapitole, z nichž vyplývá, že učitel by měl brát v potaz, zda žák měl doma dostatečné podmínky pro účast na distanční výuce nebo se jedná o žáka z takzvaného „nepodnětného prostředí.“ Já například letos učím přes 200 studentů. Může mi tedy pan ministr Plaga či někdo z ministerských úředníků, kteří tohle metodické doporučení vymýšleli, poradit, jak mám u každého z nich například zjistit, jaká je sociální situace rodiny, v níž žák vyrůstá, zda ho jeho rodiče ve vzdělávání dostatečně podporují a motivují apod.? Ve třídě, kde je kantor třídním učitelem, takové informace dejme tomu občas má, ovšem těžko je může objektivně mít u všech žáků, učí-li například v osmi i více třídách…
A už vůbec mi není jasné, jak má pedagog objektivně posoudit, jak ten či onen žák podporuje při učení své spolužáky. Při prezenčních hodinách ve škole si takové věci učitel u některých žáků či studentů obvykle všimne, a souhlasím s tím, že i k tomu by se mělo při hodnocení na vysvědčení přihlížet. Ale v současné době, kdy žáci většinu pololetí absolvovali z domu a do školy nechodili? Copak je špión či hacker, aby na dálku sledoval, s kým žák při vypracování úkolů doma spolupracuje?
Samozřejmě někdy to, že žáci při zadaném úkolu „spolupracovali“, učitel snadno pozná i bez uvedených schopností. Když mi například nedávno moji druháci odevzdávali úkol do informatiky (tabulku v Excelu s výpočty), měla v něm nápadně velká část třídy naprosto stejné chyby, stejné formátování textu atd. A když jsem si u stažených prací rozklikl vlastnosti souboru, tak tam v kolonce autoři vesměs měli uvedeno Adam (přestože žák s tímto křestním jménem byl ve třídě pouze jeden). Když jsem si při následné online hodině přes aplikaci Teams tyto výtečníky podal a požádal je o vysvětlení, tak bylo nejprve z jejich strany ticho po pěšině a až po několikaminutovém tichu jeden z nich přiznal, že mu Adam s úkolem „trochu pomáhal“…
Za takovou pomoc jsem samozřejmě Adamovi žádné kladné body neudělil a úkol jsem prostě nehodnotil, ovšem na tomto případu je jasně vidět, že objektivně hodnotit výkony žáků za období, kdy byli doma, je velmi obtížné. Otázkou proto je, zda by za současné situace nebylo například nejrozumnější žádné hodnocení na pololetí neprovádět. Možná vyjma žáků devátých tříd základních škol a závěrečných tříd středních škol, neboť ti přece jen chodili do školy na prezenční výuku o něco déle než ostatní ročníky, a navíc je dosti pravděpodobné, že k jejich pololetnímu vysvědčení se bude nějakým způsobem přihlížet při přijímacím řízení, ať už na školy střední či vysoké.
