Česká republika získala v pátek na zimní olympiádě v Koreji dvě medaile, o které se postaraly rychlobruslařka Martina Sáblíková a snowboardkrosařka Eva Samková.
Osmý den olympiády v Pchjongčchangu byl řadou českých sportovních fanoušků, ke kterým se řadím i já, dlouho očekávaný. Dle předem známého programu se totiž vědělo, že v tento den budou bojovat o stupně vítězů dvě naše sportovkyně, obhajující zlaté olympijské medaile ze Soči – Eva Samková ve snowboardkrosu a Martina Sáblíková v rychlobruslařském závodě na 5 000 metrů.
Vzhledem k časovému posunu, který v Koreji oproti Evropě je, jsem si na dnešek nastavil budík již na 4 hodinu ranní a napjatě sledoval cestu Evy Samkové k olympijské medaili. A kdo byl stejný „blázen“ jako já, tak určitě potvrdí, že rozhodně nebyla jednoduchá. Za 4 roky od Soči se totiž světová špička v snowboardkrosu značně rozšířila a tak Eva musela po vítězné kvalifikaci tvrdě bojovat o další postup již v úvodní čtvrtfinálové jízdě. Nicméně česká reprezentantka čtvrtfinále i semifinále zvládla a pár minut před pátou pak nastoupila spolu s 5 dalšími soupeřkami k finálové jízdě. Tak jako před 4 lety v Soči s namalovaným knírkem a s úsměvem na tváři.
Tentokrát to však nešlo tak lehce jako při minulé olympiádě, kdy se záhy po startu dostala do vedení a už před sebe žádnou soupeřku nepustila. Ještě po třech čtvrtinách trati byla na posledním místě a přiznám se, že jsem v tu chvíli přestával v medailový úspěch věřit. Eva však úžasně zabojovala a v závěru závodu se doslova prodrala na bronzovou příčku. Sice neobhájila olympijské zlato, ale zklamaná viditelně nebyla. A ostatně ani neměla důvod být proč. Vždyť s ohledem na to, že si v polovině prosince poranila své operované rameno a musela pak mít nucenou závodní a tréninkovou pauzu, a několik týdnů před olympiádou ji navíc postihla rodinná tragédie, je její bronz malým sportovním zázrakem.
Martina Sáblíková se postavila na start svého olympijského závodu až po 13. hodině, kdy už jsem měl ve škole odučeno a stihnul i poobědvat (musel jsem trochu spěchat, ale žádná kůstka z pečeného pstruha mi naštěstí v krku neuvízla). Kdyby se závod na 5 kilometrů jel loni, předloni… byla by v něm Martina jednoznačnou favoritkou. Vždyť na této trati nebrala od roku 2007 na vrcholné soutěži typu mistrovství světa či olympiády jiné umístění než první místo. Letos však byly oprávněné pochybnosti ohledně toho, zda česká reprezentantka dokáže vůbec nějakou medaili vybojovat.
Vždyť kvůli bolestem v zádech, které se u Martiny ozvaly na začátku sezóny , její výsledky nebyly takové, na jaké byli čeští fanoušci zvyklí a dlouho měla pochybnosti, zda vůbec na olympiádu odjede (ještě v listopadu dle jejích slov nebyla na tréninku schopna odbruslit více než 3 kolečka). Sáblíková je však nezdolnou bojovnicí a i když vzhledem k popsaným okolnostem velmi dobré čtvrté místo na tříkilometrové trati minulou sobotu oplakala, dnes na ní bylo od začátku vidět, že jde do olympijské bitvy s obrovským elánem. A byť jí v závěrečné jízdě dlouho byla ruská rychlobruslařka Voroninová vyrovnanou soupeřkou, nakonec ji udolala a její čas v cíli nestačil jen na vítěznou Holanďanku Visserovou.
Byť tedy Martina nezavršila na své oblíbené pětikilometrové trati zlatý olympijský hattrick, v jejím případě platí, že letošní stříbro má vzhledem k velkým zdravotním patáliím cenu zlata. Jsem moc rád, že Martina tímto zavřela ústa některým „gaučovým odborníkům“, kteří po „neúspěchu“ na tříkilometrové trati začali v internetových diskusích mluvit o tom, že už Sáblíková stárne a měla by co nejdříve skončit, aby nebyla za chvíli tak trapná jako nyní Jágr. Jeden škarohlíd se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že se Sáblíkovou to jde z kopce od té doby, co ze sebe udělala Zemanova poskoka místo toho, aby tak jako někteří jiní „hrdě odmítla“ převzít z jeho rukou státní vyznamenání…
Jsem však přesvědčen, že převážná většina českých sportovních fanoušků naopak držela Martině Sáblíkové i Evě Samkové palce, a zrovna tak jako mně i jim udělaly jejich dnešní výkony velkou radost. Martino a Evo, díky moc!
