Ministr zahraničí Tomáš Petříček vyslovil názor, že vláda by měla hned na začátku z tendru na dostavbu Dukovan vyřadit firmy z Ruska a Číny.
Tendr na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany, o který dosud projevilo vážný zájem pět zahraničních firem (ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power a americká firma Westinghouse), je středem zájmu mnoha lobistů i řady politiků již delší dobu. A není se čemu divit – má totiž jít o největší projekt v samostatné historii České republiky, jehož plánované náklady překračují částku 100 miliard korun.
Když letos v srpnu zavítal do České republiky americký ministr zahraničí Mike Pompeo, i on se zmínil o důležitosti výběru partnera pro dostavbu elektrárny v Dukovanech, a varoval české politiky před partnerstvím s ruskými a čínskými státními podniky, které by mohlo oslabit českou národní suverenitu a bezpečnost (viz odkaz zde). Dalo by se říct, že šlo takový „nenápadný“ lobbing ve prospěch americké společnosti Westinghouse…
Ze slov pana Pompea nejspíš museli být nadšeni zejména představitelé naší takzvané „demokratické opozice.“ Vždyť například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová již pár týdnů předtím na téma postoje české vlády k dostavbě Dukovan konkrétně prohlásila: „V kontextu současné mezinárodněpolitické situace je zcela nepřípustné, aby ve hře o dostavbu nového jaderného bloku byly ponechány firmy pocházející ze zemí s autoritativními režimy, tedy z Ruska a Číny. Pokud dovolíme, aby takto klíčový projekt byl svěřen jedné z těchto zemí, bude se jednat o bezprecedentní bezpečnostní ohrožení naší země ze strany těchto států.“ (viz WWW stránky TOP 09)
Když premiér Andrej Babiš nedávno prohlásil, že tendr na dostavbu elektrárny dosud není dobře připraven a o takto důležité záležitosti by vláda neměla rozhodovat deset měsíců před sněmovními volbami (ty nás čekají v říjnu příštího roku), zdálo se, že spory o to, kdo by měl, a naopak neměl soutěž o Dukovany vyhrát, přece jen na čas ustanou. O to překvapivější bylo, když se včera k této záležitosti vyjádřil český ministr zahraničí Tomáš Petříček. Přičemž vyslovil názor, že vláda by měla hned na začátku z tendru vyřadit firmy z Ruska a Číny z důvodu bezpečnostních rizik (viz článek zde na iDNES).
Že je tento názor ministra za ČSSD de facto shodný s názorem předsedkyně TOP 09 i některých jiných politiků ze stran „demokratické opozice“? Pro toho, kdo sleduje politiku aspoň okrajově, to nejspíš až tak velké překvapení není. Tomáš Petříček se totiž od samého nástupu do své funkce projevuje jako výrazně probruselský politik, který v minulosti projevil jistou vstřícnost i v migrační otázce (například ohledně možného přijetí mladistvých uprchlíků z řeckých utečeneckých táborů, přičemž názor předsedy ČSSD Hamáčka byl v této záležitosti výrazně odlišný). A naopak jako politik poměrně výrazně protiruský. Až se člověku téměř vkrádá do mysli podezření, že instalování pana Petříčka do Babišovy vlády před dvěma lety bylo ve skutečnosti prací nikoliv pražské ČSSD (přišel tam jako náhrada za bývalého europoslance Miroslava Pocheho, kterého odmítal jmenovat prezident Zeman), ale TOP 09…
Abych se na závěr ještě vrátil k tendru na dostavbu Dukovan: nemyslím si, že by Rusko a Čína měly být našimi největšími přáteli, k jejich režimům jistě lze mít oprávněně řadu výhrad. Ale zároveň by to nemělo automaticky znamenat, že by tyto země nemohly být například v oblasti energetiky našimi obchodními partnery (ostatně, například plyn či ropu odebíráme od Ruska již dlouhou dobu) a že by jejich firmy měly být dopředu z tendru vyřazeny. Přičemž při výběru jeho vítěze by měla rozhodovat důležitější kritéria než to, zda se jedná o firmu z nám „spřátelené“ země.
