Jak přesně dnes probíhala důležitá schůzka v Lánech, na níž se řešilo, jak to bude s hradní oslavou, naplánovanou na 28. října?
Když na včerejší pozdně večerní tiskové konferenci dostal premiér Andrej Babiš záludnou otázku ohledně toho, jak to v souvislosti s represivními opatřeními, platnými od zítřka pro všechny občany České republiky, bude 28. října se slavnostním ceremoniálem na Pražském hradě, poradil si s ní mistrně a jako zkušený politik. Odpověděl, že on není epidemiolog, a tak by na tohle měl spíše odpovědět pan ministr Prymula. Ministr zdravotnictví si s odpovědí poradil neméně zkušeně – řekl, že on je v tomto případě ve střetu zájmů, a navíc daná záležitost spadá do kompetence hlavní hygieničky Rážové.
Když však dnes přišel pan plukovník na Úřad vlády, bylo na něm vidět, že je dost rozmrzelý. Již ráno mu totiž hlavní hygienička volala, že už měla asi dvacet telefonátů od neodbytných novinářů, kteří ji bombardují s dotazem, zda hradní oslavu povolí či nikoliv. A ona už nemá sílu stále se na něco vymlouvat a je připravená novinářům sdělit jim, že prezidentovi to „mecheche“ nepovolí. Což by nejen Zeman, ale i sám Prymula nesl velmi těžce, neboť měl již půl roku dopředu slíbený ten nejvyšší možný metál za to, jak skvěle si v boji s pandemií koronaviru poradil. Babišovi s Hamáčkem se Prymuly zželelo, a přemýšleli, jak z této zapeklité situace vybruslit. Jenže, možná i v důsledku únavy z včerejšího náročného mnohahodinového jednání, na nic nepřišli. A tak jim nezbylo než se vydat přímo za prezidentem do Lán…
Prezident byl dobře naladěný a oba vládní představitele dle svého zvyku pohostil tlačenkou a jitrnicemi (zatímco ministr vnitra si velmi pochutil, premiér odmítl se slovy, že se nemůže přejídat, neboť teď nestíhá chodit do posilovny). Zeman si oba politiky trpělivě vyslechl a poté razantně prohlásil: „Zrušení slavnostního ceremoniálu nepřipadá v úvahu! Byla by zbabělost tak významnou věc rušit jen proto, že se to nelíbí těm závistivcům od novin. Neříkal jsem už párkrát, že novináře by bylo nejlepší střílet?“
Na Hamáčkovu námitku, že by stálo za to aspoň zvážit, zda by slavnostní večer nešlo o pár týdnů odložit, reagoval stejně rázně: „To rovněž není možné. Jak mi včera říkal kancléř, prase od jednoho chovatele v Osvětimanech opět nechce žrát a na konci října bude nejvyšší čas udělat zabíjačku. Samozřejmě, že tentokrát se o tom nesmí nikdo dozvědět. Ale uvidíte, jak se na recepci po ceremoniálu budou zase všichni olizovat!“
Babiš poznal, že Zemana v tomhle nezlomí, a tak zkusil navrhnout kompromis: „Tak to pane prezidente udělejte, ale v menším rozsahu. Co kdybyste tentokrát nezval žádné politiky a akce by se zúčastnili jen všichni vyznamenaní?“
Zeman chvíli zapřemýšlel a pak řekl.: „Nakonec, proč ne? Proč bych si měl takto slavnostní okamžik kazit pohledem na předsedu nějakého bezvýznamného Senátu, co o sobě prohlašuje, že je Tchajwanec? Pozvu tedy jenom vyznamenané a malý kulturní doprovod obstará můj dobrý kamarád Daniel Hůlka.“
Hamáček si pomyslel, že by se tam letos spíše hodil Tomáš Klus, který by při udělování Řádu Bílého lva Prymulovi zapěl svůj známý song „Za co, pane bože, za co?“ Byla na něm vidět určitá rozmrzelost z toho, že kvůli tomu kompromisu letos na Hrad nebude moci jít. Ty tlačenky, jitrnice (a možná tam budou i škvarky) jsou vážně moc dobré…
Prezident kupodivu vycítil Hamáčkův smutek a povzbudivě směrem k oběma politikům pronesl: „Vy oba dva budete na ceremoniál samozřejmě pozváni také.“ A při pohledu na udivené výrazy Babiše i Hamáčka s úsměvem dodal: „Rozhodl jsem se totiž, že si stejně jako ministr Prymula rovněž zasloužíte metál za to, jak skvěle jste letos boj s covidem zvládli!“
