Dle dnešních zpráv ukončil bývalý disident a signatář Charty 77 Tomáš Hradílek hladovku, kterou držel na protest proti prezidentské kandidatuře Miloše Zemana.
Hladovka pana Tomáše Hradílka skončila po 17 dnech na nátlak jeho příbuzných a nyní je již bývalý disident a svého času i ministra vnitra ČR v péči lékařů (viz odkaz zde). Bývalý mluvčí Charty 77 ji zahájil 1. listopadu tohoto roku na protest proti opětovné kandidatuře Miloše Zemana na funkci prezidenta České republiky, přičemž prohlásil, že je za své rozhodnutí ochoten třeba i zemřít.
Pana Hradílka si za jeho disidentskou činnost v období před rokem 1989 jistě nejenom já vážím. Kvůli podpisu Charty 77 ztratil zaměstnání, a ač vystudovaný zemědělský inženýr, pracoval jako dělník na pile. A jelikož byl i nadále jako disident aktivní (patřil k mluvčím Charty 77 a v roce 1987 dokonce vyzval otevřeným dopisem Gustáva Husáka k abdikaci), několikrát byl za minulého režimu držen ve vazbě. Přesto nemohu souhlasit s jeho způsobem protestu proti Zemanově kandidatuře a hlavně s tím, jak tohoto zoufalého činu chtěli někteří naši stoupenci „pravdy a lásky“ zneužít.
Mnohé kroky současného českého prezidenta se samozřejmě každému líbit nemusí a v mnohých věcech dávám jeho kritikům za pravdu (byť jsem ho v roce 2013 volil). Navíc zdravotní stav Miloše Zemana nejspíš opravdu není dobrý a je otázkou, zda by byl schopen plnohodnotně vykonávat prezidentský mandát dalších 5 let. Je ale adekvátní držet hladovku kvůli tomu, aby současný prezident nebyl v lednu příštího roku zvolen na Pražský hrad znovu? Nebo dokonce srovnávat čin pana Hradílka s činem studenta Jana Palacha (jak to někteří činí), který se v roce 1969 upálil na protest proti okupaci naší země sovětskými vojsky?
Na rozdíl od roku 1969 zde dnes nemáme vládu jedné strany a máme demokratické volby, v nichž se každý občan může svobodně rozhodnout, komu dá svůj hlas. Proto nemohu souhlasit s tím, když Táňa Fischerová, Olga Sommerová, Michael Kocáb, Jan Ruml a někteří další, kteří se obvykle zaštiťují ideály „pravdy a lásky“, píší výzvy Miloši Zemanovi, aby se v zájmu záchrany života pana Hradílka rozhodl své kandidatury vzdát. Jde naopak o zcela nepřípustný nátlak, jehož cílem mělo být donutit odstoupit z boje o prezidentský post někoho, kdo se určité skupině osob nelíbí. Což je věc, která s demokracií opravdu nic společného nemá.
Jsem proto rád, že když neprojevili zdravý rozum paní Fischerová a spol., projevili ho aspoň s odstupem času Hradílkovi příbuzní. Pevně přitom věřím, že se lékařům podaří dát pana Hradílka do pořádku a jeho zoufalý čin, kterého chtěli někteří lidé zneužít ke svým politickým zájmům, nezanechá na jeho zdraví fatální následky.
