Kromě lidí, snažících se v současné složité době najít na řadu problémů účinné řešení, je mezi Čechy i nemálo těch, kteří místo hledání řešení či přijatelného kompromisu raději hledají důvody, proč to či ono nejde.
Život v naší zemi se pomalu začíná vracet k normálu, mnohá opatření, preventivně zavedená proti nákaze koronavirem, se postupně začínají rozvolňovat. I přes příznivá čísla z posledních týdnů ohledně počtu nově nakažených Covidem-19 a naopak počtu vyléčených je však stále na místě jisté opatrnosti, neboť bitva nad tímto zákeřným virem ještě není definitivně vyhraná. Proto jsou mnohá uvolňující opatření podmíněna dodržováním přísných hygienických opatření. Týká se to spousty činností, ať už jde o otvírání knihoven, restaurací a hospod, kadeřnických salonů a v neposlední řadě i otvírání škol.
Jak asi víte, od zítřka se znovu otevřou základní školy pro žáky devátých tříd a střední školy pro žáky jejich závěrečných ročníků. Od 25. května pak mohou po více než dvouměsíční pauze nastoupit i žáci prvního stupně základních škol. A zvláště v souvislosti s jejich nástupem se v médiích či na internetových diskusích již několik týdnů horlivě debatuje o tom, zda jsou vzhledem k přísným hygienickým opatřením, která jsou na otevření škol vázána, všechny základní školy schopné obnovení běžné výuky zajistit.
Jednoduché to jistě nebude. Problém může být například v tom, že žáků ve třídě může být maximálně 15 a pokud by se převážná většina rodičů rozhodla do škol své děti vyslat, bude složité z důvodů kapacitních možností (jak co se týká učeben, tak i počtu učitelů či asistentů pedagoga) výuku organizačně zabezpečit. Také nebude úplně jednoduché ohlídat, aby žáci mezi sebou dodržovali dvoumetrové rozestupy, aby mimo vyučovací hodinu měli ve škole nasazené roušky, aby se o přestávkách spolu nepotkávali žáci z různých skupin, atd.
Mnozí proto argumentují tím, že než školská zařízení otvírat za takto složitých podmínek, bylo by rozumnější nechat je pro všechny žáky zavřené až do konce srpna, neboť ten měsíc, co budou do začátku letních prázdnin dobrovolně docházet do školy, až tolik neřeší. Jenže máme jistotu, že v září už žádných speciálních protikoronavirových opatření nebude ve školních třídách potřeba? Případně to, že během podzimu nepřijde druhá vlna epidemie a nebude opět potřeba návratu k přísným hygienickým opatřením, případně i opětovného zavření škol na určitou dobu? Rád bych se mýlil, ale obávám se, že ten virus jen tak brzy neodejde a do té doby, než bude vynalezen účinný lék či vakcína, se s ním budeme muset nějakým způsobem naučit žít.
Proto mně trochu vadí, když kromě lidí, snažících se v současné složité době najít na řadu problémů účinné řešení, je u nás i nemálo těch, kteří místo hledání řešení či přijatelného kompromisu raději hledají důvody, proč něco nejde. A opravdu mi například přijde malicherné, pokud někdo na podporu toho, aby se děti do škol nevracely, argumentuje třeba tím, že kvůli rozdělení na patnáctičlenné skupiny nebude všechny učit jejich paní učitelka, že si vzhledem k omezenému počtu strávníků nebudou moci při školním obědě vybrat z tolika jídel jako obvykle, že při frontě na oběd ve školní jídelně těžko budou všechny děti dodržovat dvoumetrové rozestupy… Jen k tomu poslednímu: dodržují je snad všichni dospělí při frontách v obchodech nebo u výdejních okének s občerstvením?
Jsem zkrátka toho názoru, že je lepší umožnit těm žákům, které už domácí výuka nudí, stýská se jim po přímém kontaktu se spolužáky a pro jejichž rodiče je případně problém zůstávat tak dlouho doma na ošetřovném, aby se do školy vrátili aspoň na ten jeden měsíc, než aby povinně zůstali doma až do konce srpna. Věřím, že schopní ředitelé a učitelé se dokáží i s těmi zpřísněnými podmínkami vypořádat. Zrovna tak jako se například dokáží se zpřísněnými hygienickými opatřeními vypořádat majitelé restaurací, obchodů s oděvy, fitness center, kadeřnictví a mnozí další.
