Dosluhující prezident republiky byl, je a vždy bude vnímán jako velmi rozporuplná osobnost. Část národa ho nenávidí, část naopak bezmezně obdivuje. Je však otázkou, kolik těch obdivovatelů mu po jeho posledním kontroverzním kroku zůstane.
Ano, mám na mysli amnestii, kterou Václav Klaus vyhlásil na závěr svého novoročního projevu a která se bude týkat více než 7 000 odsouzených. Argument, že amnestie ulehčí našim přeplněným věznicím, by se dal akceptovat, pokud by se například týkala jen odsouzených za trestné činy, způsobené nedbalostí. Ale že se díky ní dostanou na svobodu lidé typu soudce Berky, který falešnými konkurzy způsobil státu škodu za čtvrt miliardy korun, manažeři vytunelované společnosti H-Systém (čímž poškození klienti přijdou o peníze, které této firmě zaplatili) nebo kontroverzní podnikatelé typu Františka Chvalovského a možná i Tomáše Pitra, to opravdu prezident nemůže myslet vážně. Zvláště když tentýž Václav Klaus v novoročním projevu moralisticky vyjadřoval znepokojení nad „blbou náladou“ českých občanů a nad skupinami, které údajně ohrožují demokracii v této zemi.
Takovýmto zcela nepromyšleným krokem (nebo naopak velmi dobře promyšleným?), který rovněž posvětili premiér Nečas a ministr spravedlnosti Blažek, tu blbou náladu mezi lidmi rozšířil v největší možné míře. To už i jeho dřívější hloupé výroky, kdy například prohlásil, že nelze rozlišit čisté a špinavé peníze nebo že tato země potřebuje více Viktorů Kožených, byly proti tomu jen slabým odvarem.
