Ve středu začaly pro zhruba 70 000 českých středoškoláků maturity. A i letos nejspíš dojde v médiích k diskusím ohledně toho, jaké nedostatky v maturitních testech byly a zda nebylo mnohým maturantům ublíženo.
Od roku 2011, kdy maturity nejsou pouze v režii jednotlivých škol, ale mají i takzvanou společnou (státní) část, se počet těch, kteří u zkoušky z dospělosti neuspěli, poměrně výrazně zvýšil. Na některých školách je v jarním termínu neúspěšných i více než 50 % maturantů. Je proto logické, že se úměrně s počtem propadlíků navyšuje i počet těch, kteří se proti výsledkům maturitní zkoušky odvolávají.
Jak je psáno v dnešním článku redaktorky Radky Hrdinové na iDNES, například v loňském roce se po jarním termínu proti výsledkům státní části odvolalo kolem 2 500 studentů. Cermat, tedy společnost, která má organizaci maturit na starosti, však vyhověl pouze 18 z nich. S odvoláním tak v průměru uspěl pouze jeden student ze 139. Ještě nižší byl tento poměr po podzimních opravných termínech, kdy uspělo přibližně jen jedno odvolání z 200.
Když si taková čísla čtenáři iDNES přečtou, tak si dost možná někteří z nich řeknou, že je to další důkaz arogance či nekompetentnosti ze strany Cermatu. Tedy státní organizace, která je v souvislosti s organizací maturit v médiích každoročně kritizována, a jejíž zaměstnanci jsou přitom placeni z našich daní. Ne, že by ta kritika Cermatu nebyla občas oprávněná. Ostatně i letos se hned po prvním maturitním testu, kterým byla písemná práce z českého jazyka, objevily organizační problémy, když kvůli selhání softwaru na straně Cermatu měly mnohé školy problémy s odesíláním naskenovaných maturitních prací.
V případě odvolávání se proti výsledkům maturitní zkoušky však nevidím problém v tom, že by představitelé Cermatu nebyli ochotni přiznat chyby nebo snad nepřáli studentům. Jako středoškolský učitel, který v minulých letech již mnohokrát maturitní testy zadával a byl členem zkušební komise u ústních maturit totiž na rozdíl od novinářů vím, že převážná většina odvolání je ze strany studentů skutečně neoprávněná a neúspěšní studenti dost často jen zkoušejí, jestli se po jejich námitce nějaký ten bodík, chybějící ke čtyřce či lepší známce, přece jen nenajde.
Proto neúspěšní maturanti dost často píší do svých odvolání i takové absurdity jako například: "Během maturitního testu jsem byl trvale rušen studentem přede mnou, který si stále cvakal propiskou.“, případně "V maturitní místnosti bylo příliš velké horko.“ Studenti přitom mají od loňského roku možnost vznést ihned po absolvování každého testu námitku k organizaci zkoušky, kterou je zadavatel povinen zapsat do maturitního protokolu. Jestliže tak student neučiní a až poté, co se dozví, že v maturitním testu neuspěl, si vzpomene, že v době konání zkoušky byl ve třídě hluk nebo naopak příliš velké ticho, pak to opravdu působí ne moc důvěryhodně.
Nechci přitom všechny maturanty, kteří se proti výsledkům zkoušky odvolávají, házet do jednoho pytle a rozumím například tomu, pokud vznášejí námitku proti tomu, že některá otázka v testu nebyla položena zcela srozumitelně, případně odpověď na ni nebyla jednoznačná (což se v minulosti párkrát opravdu stalo). Pobavilo mě však, když naše ochránkyně práv Anna Šabatová vznesla loni námitku proti obsahu maturitního testu z matematiky s poukazem na to, že test obsahoval i otázku na logaritmické funkce, které se podle Šabatové na všech středních školách neučí. Jednak totiž existuje pro každý maturitní předmět takzvaný katalog požadavků a u matematiky v něm jsou logaritmické funkce výslovně zmíněny. Navíc si vzpomínám, že v době mých středoškolských studií jsem speciálně z logaritmů doučoval i mého bývalého spolužáka ze základky, který chodil na učiliště (na nematuritní obor)…
Všem letošním maturantům (zejména pak těm, s kterými jako jejich třídní učitel budu „maturovat“ i já ) moc přeji, aby se jim maturitní zkouška vydařila a aby ji nejlépe nikdo z nich nemusel opakovat. Ale i v případě, kdy se to někomu nepodaří, se nedomnívám, že je správnou cestou radit mu, aby zkusil formou odvolání nebo dokonce soudní cestou napadnout i to, v čem evidentně ze strany školy či tvůrců testu problém nebyl. Jako určitě rozumnější v tomhle případě vidím povzbudit neúspěšného studenta, aby to nevzdával a na podzimní opravný termín se lépe připravil.
