Co vlastně má být hlavním cílem demonstrace, kterou spolek Milion chvilek pro demokracii svolal na příští neděli do Prahy? Její smysl tentokrát hodnotí s rozpaky i mnozí jeho dosavadní sympatizanti.
Spolek Milion chvilek pro demokracii svolává na 1. března demonstraci, tentokrát pod výzvou „Postavme se rozvratu institucí.“ Na některých plakátech, zvoucích na protestní akci, která má začít na pražském Hradčanském náměstí a vyvrcholit na náměstí Staroměstském, se pak objevuje i heslo: „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska!“ Proti čemu konkrétně tedy budou ti, kteří se příští neděli vypraví do našeho hlavního města, vlastně demonstrovat? Zdá se, že ani samotní organizátoři protestu v tom nemají úplně jasno…
Jak ti, kteří sledují veřejné dění aspoň okrajově, nejspíš zaregistrovali, 12. února volila Poslanecká sněmovna nástupce Anny Šabatové v čele úřadu veřejného ochránce práv. Přičemž mezi třemi kandidáty o tento post byl i Stanislav Křeček, a právě spolek Milion chvilek pro demokracii vydal těsně před volbou veřejné prohlášení, ve kterém oznámil, že v případě zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem „oznámí termín, kdy demonstranti vyjdou do ulic.“ Poslanci nicméně i přes výhrůžky demonstracemi (nebo dost možná díky nim) pana Křečka ombudsmanem zvolili, a tak Minářovi a spol. nezbylo nic jiného než konat…
Již den po volbě ombudsmana skutečně demonstraci s termínem 1. 3. vyhlásili. Proč se však na prvních letácích, propagujících tuto akci, neobjevovalo téma volby ombudsmana, ale Maďarsko a Polsko jakožto odstrašující příklad pro naši zemi? Předseda sdružení Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář to v rozhovoru pro Echo24 vysvětluje zajímavým způsobem: „My jsme na začátku avizovali, že bude-li zvolen pan Křeček ombudsmanem, budeme demonstrovat. Od začátku jsme ovšem neříkali, že budeme demonstrovat proti panu Křečkovi. Nač, když už byl jednou zvolen a demonstrací nelze dosáhnout odvolání.“
Spojitost aktuální situace u nás s Polskem a Maďarskem pak následně vysvětluje slovy: „Svolali jsme demonstraci proti rozvratu institucí. Precedent tohoto rozvratu je v Maďarsku a Polsku. Není to ale demonstrace proti oběma zemím, my si Maďarů i Poláků vážíme.“
Poslední větou nejspíš Mikuláš Minář reagoval na kritiku, která se na hlavu „chvilkařů“ snesla poté, co do protestních akcí poněkud neuváženě zatáhli dvě nám blízké země, které jsou navíc součástí visegrádské čtyřky. Nejhlasitější v této kritice byl místopředseda ODS Alexandr Vondra, který prohlásil, že „chvilkaři“ útokem proti Visegrádu ztratili jeho sympatie. K Vondrově kritice se přidali například jeho spolustraníci Jan Zahradil a Jana Černochová, ale i místopředseda KDU-ČSL Ondřej Benešík, který počínání Milionu chvilek pro demokracii ironicky přirovnal k Ferdovi Mravencovi – práce všeho druhu (viz odkaz zde).
Co se týká mého názoru: právo spolku Milion chvilek pro demokracii demonstrovat prakticky proti čemukoliv tímto článkem nijak nezpochybňuji, k demokratické společnosti takové právo prostě patří. Je ovšem otázkou, nakolik je demokratické dávat někomu dopředu výhrůžky typu: když zvolíte toho či onoho, vyjdeme do ulic. Ještě mnohem horší než příslušné aktivity „chvilkařů“ pak v tomhle směru bylo počínání novináře a aktivisty Jakuba Patočky, který se tento týden snažil se skupinkou spřízněných osob (ze které ovšem některá média udělala „dav“) násilně zabránit vstupu nově zvolenému ombudsmanovi Stanislavu Křečkovi do budovy jeho úřadu. Takové počínání totiž již nemá s demokracií nic společného a spíše zavání praktikami, běžnými v takzvaných „banánových republikách.“
