Ukázala se Evropská unie při současné pandemii koronaviru jako uskupení, které dokáže pomáhat potřebným, nebo se naopak potvrdilo to, že EU směřuje čím dál víc ke svému rozkladu?
Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že Evropská unie při současné pandemii koronaviru účinně pomáhá jednotlivým členským zemím včetně České republiky, nebo naopak ti, jenž tvrdí, že v boji proti Covid-19 zaspala a názorně ukazuje svou neschopnost? V tomto dnešním článku se vám pokusím předložit fakta, na základě nichž si každý čtenář jistě udělá svůj názor.
Začnu pozitivy. Určitě je třeba například ocenit, že Evropská unie poskytne členským státům na boj s koronavirem celkem 37 miliard eur, přičemž Česká republika má z této částky obdržet 1,2 miliardy eur, tedy zhruba 30 miliard korun. Jenže pravdou je i to, že jde de facto o peníze, které by členské státy EU obdržely tak jako tak, jen nyní příslušné bruselské orgány nebudou tak striktně dohlížet, na co je jednotlivé státy použijí.
Za další pozitivum je pak možno brát možnost finanční pomoci (formou zvýhodněných půjček) ze strany Evropské centrální banky i Evropské investiční banky na podporu zaměstnanosti v době ekonomické krize, způsobené pandemií koronaviru. A příkladů finanční pomoci, které vzešly na základě iniciativy Evropské komise i jiných vrcholných evropských orgánů, by se našlo více.
Ovšem zmíněná Evropská komise podnikla bohužel v nedávném období i spoustu kroků, které se staly terčem oprávněné kritiky z mnoha stran. Které iniciativy mám konkrétně na mysli?
Šéfka Evropské komise, paní Ursula von der Leyenová, zkritizovala 13. března Českou republiku a některé další země za to, že kvůli boji s koronavirem přistoupilo k uzavření hranic s okolními státy. Postupem dnů či týdnů však obdobné opatření zavedly i mnohé jiné členské země EU. A když 8. dubna česká vláda oznámila, že se některá restriktivní opatření, přijatá kvůli pandemii koronaviru, chystá postupně rozvolňovat, dočkala se Česká republika od stejné Ursuly von der Leyenové pro změnu kritiky za to, že v boji s koronavirem postupuje příliš lehkovážně…
Přitom dle mínění spousty lidí to byly naopak vrcholné evropské orgány v čele s Evropskou komisí, kdo ještě před několika týdny přistupoval k boji s koronavirem příliš lehkovážně (že EU v boji s koronavirem poněkud zaspala, přiznal nedávno i český ministr zahraničí Tomáš Petříček, a to je u tohoto silně proevropského politika co říci…) A i poté, co Evropská komise pochopila, že šíření Covid-19 opravdu nelze brát na lehkou váhu, dostávaly při jednání tohoto orgánu přednost jiné „důležité“ problémy. Dle odkazu zde například přesně před týdnem „Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci ke klimatickým cílům. Do 23. června se občané Evropské unie budou moci vyjádřit k tomu, zda zachovat současný cíl, tedy snížit do roku 2030 emise oxidů uhlíku o 40 procent proti hodnotám z roku 1990, nebo být ambicióznější a snížit emise až o 50 či 55 procent.“ Opravdu mi není jasné, kolik občanů Itálie, Španělska či Francie s nadšením uvítá, že se bude během příštích dvou měsíců moci vyjádřit k plánům EU na snížení emisí pro rok 2030…
Na zdejších diskusích se ne zřídka stává, že ten, kdo si dovolí Evropskou unii v něčem kritizovat, je zastánci jednotné Evropy nálepkován jakožto člověk se zastaralým myšlením, příznivec Ruska, Okamurovec či komouš. Těmto lidem bych doporučil přečíst si, nakolik kritický je k současné EU bývalý disident a nynější místopředseda ODS Alexandr Vondra v dnešním rozhovoru pro iDNES.
