Dnešní zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem lze interpretovat jako vítězství parlamentní demokracie nad demokracií pouliční.
Nástupcem Anny Šabatové v čele úřadu veřejného ochránce práv bude Stanislav Křeček. Od poslanců obdržel ve druhém kole volby 91 hlasů (ke zvolení jich bylo potřeba 88) a přesvědčivě tak porazil Víta Alexandra Schorma, který jich obdržel jen 53.
Zda je to dobrá volba, ukáže samozřejmě až čas. Křečkovi, kterého do funkce navrhl prezident Miloš Zeman, je vytýkáno především to, že v minulosti neoprávněně používal titul JUDr. (ten řádně získal až v roce 2005 po složení rigorózní zkoušky). Někteří mají rovněž problém s jeho dřívějším působením na postu předsedy Sdružení nájemníků České republiky, handicapem pro něj zcela jistě bylo i to, že mu letos bude již 82 let, přičemž ombudsman (přesnější termín je veřejný ochránce práv) je volen na šestileté funkční období.
Jak je tedy možné, že i přes výše uvedené byl pan Křeček veřejným ochráncem práv zvolen? Možná čistě proto, že i přes tato negativa vyšel u řady poslanců ze všech tří kandidátů jako nejmenší možné zlo. U vládního zmocněnce u Evropského soudu pro lidská práva, Víta Alexandra Schorma, podporovaného Piráty a TOP 09, panovaly obavy, že by mohl být pokračovatelem příliš aktivistického pojetí tohoto úřadu, typického pro dosluhující ombudsmanku Annu Šabatovou. Advokát Jan Matys, kterého podporovala ODS, byl zase pro většinu lidí zcela neznámou osobou.
Hlavní zásluhu na zvolení Stanislava Křečka do funkce veřejného ochránce práv má však dle mého názoru (a dle toho, co jsem před chvilkou slyšel v televizní reportáži od některých očitých svědků dnešního dění ve Sněmovně, to není jenom názor můj) sdružení Milion chvilek pro demokracii. Jeho hlavní představitel Mikuláš Minář totiž před dnešní volbou hlasujícím poslancům na facebookovém účtu vzkázal: „Pokud poslanci hnutí ANO skutečně zvolí v zájmu trojice Babiš-Faltýnek-Hrad ombudsmanem Stanislava Křečka, popřou tím smysl a účel celé této instituce. Dnes ombudsman, zítra veřejnoprávní média a jejich kontrolní rady. Nebaví nás jen tak přihlížet postupující agrofertizaci státu a veřejných institucí. Stane-li se pan Křeček ombudsmanem, oznámíme termín, kdy vyjdeme do ulic.“ O tomto vzkazu informovala čtenáře již během dnešního dopoledne řada našich hlavních médií (viz například zde iDNES), takže se o něm nepochybně zákonodárci dozvěděli.
Představitelé Milionu chvilek pro demokracii by tedy chtěli určovat nejenom, kdo může či nemůže být premiérem nebo ministrem spravedlnosti, ale už dokonce i ombudsmanem. Pokud někteří budou argumentovat tím, že žijeme v demokracii a mají tudíž na svůj názor právo, tak odpovídám: ano, právo na svůj názor jistě mají. Ale je něco jiného vyslovit svůj názor či přání a něco diametrálně jiného vyhrožovat demonstracemi pokaždé, když nebude po jejich.
Jsem proto rád, že většina poslanců tomuto tlaku Milionu chvilek pro demokracii nepodlehla, naopak to některé nerozhodnuté zákonodárce možná přimělo dát ve volbě svůj hlas právě panu Křečkovi. Je totiž dobře, že parlamentní demokracie zvítězila nad demokracií pouliční.
