Pojem poslušná či režimem vycepovaná ovce často a s oblibou mnozí autoři nebo i internetoví diskutéři používají. Každý z nich si však pod ním představuje něco trochu jiného.
Vyhrocený incident mezi matkou pětitýdenního dítěte a ošetřujícím lékařem, ke kterému došlo před několika dny na jednotce intenzivní a resuscitační péče v ústecké nemocnici, vyvolal bouřlivé diskuse na sociálních sítích i zde na blogu iDNES. Jak je popsáno například zde, matka kojence, postiženého zápalem plic, chtěla se svým dítětem na „jipce“ zůstat i přes noc, což však lékař tohoto oddělení odmítl s poukazem na skutečnost, že na jednotce intenzivní a resuscitační péče nelze vzhledem k charakteru tohoto oddělení spaní pro rodiče dětí zajistit. Když matka i přes tato vysvětlení odmítala oddělení opustit, zavolal na ni lékař policii.
Na čí straně byla při tomto sporu pravda, je obtížné jednoznačně odpovědět, zvlášť když člověk očitým svědkem této události nebyl. Proto je na internetových diskusích jak řada těch, kteří se staví na stranu matky nemocného dítěte, tak i těch, kteří se zastávají lékaře. Jak se na celý incident dívám já?
Z lidského hlediska lze pro jednání matky mít jisté pochopení, zápal plic je závažné onemocnění i u dospělého člověka, natož pak u pětitýdenního kojence. Jenže i tato maminka by přes své obavy o zdravotní stav svého dítěte měla mít pochopení pro to, že na „jipce“, kde se léčí nejzávažnější případy, platí trochu jiná pravidla než na jiných nemocničních odděleních. Také by měla chápat, že její práva nesmí omezovat práva jiných nemocných dětí. A k tomu nejspíš došlo, o čemž svědčí i slova matky jiného chlapečka, ležícího na stejném nemocničním pokoji: „Můj syn je těžce postižený, leží tam už 14 dnů. Od pátku, kdy bylo přijato tohle miminko, nemá klid, protože matka neustále telefonuje a zatěžuje personál nesmysly.“
Takhle to vidím já a dle logiky zdejší kolegyně blogerky Markéty Šichtařové proto nejspíš jsem režimem vycepovaná ovce. Ta totiž ve svém úterním blogu, věnovaném tomuto případu, na adresu těch, co se na internetu postavili na stranu lékaře, napsala: „Jenomže režimem vycepované ovečky se opět ozvaly. Je tolik lidí, kteří chtějí režim div ne jako z koncentráku! Chtějí svého dozorce, který jim určí, co smí a nesmí. Chtějí někoho „osvíceného“, kdo jim řekne, jak se chovat. Je tolik lidí, kteří si pletou nemocnici s vězením! Těmhle ovečkám svoboda nic neříká, je jim jen na přítěž, nechtějí svá práva.“
Tak nevím. Já jsem určitě rád, že žijeme v době, kdy máme v řadě věcí větší práva než tomu bylo před 30 lety, a platí to i v oblasti zdravotnictví. Ale pořád přece zároveň platí, že práva jednoho jedince nesmí omezovat práva někoho druhého. Což v tomto případě byla práva jiných dětí, které byly na „jipce“ hospitalizovány, i práva lékařů mít zajištěny takové podmínky, které jim umožní starat se co nejlépe o všechny pacienty, kteří v nemocnici aktuálně jsou.
Je to ostatně něco podobného, jako kdyby nějaká matka z důvodu ochrany práv svého dítěte vyžadovala po škole, aby mohla být trvale přítomna ve třídě, kde se její syn či dcera učí. Také by se to nejenom učiteli, ale i spolužákům jejího dítěte nejspíš nelíbilo.
To, že má někdo na něco jiné názory než paní Šichtařová, ještě neznamená, že je poslušnou či režimem vycepovanou ovcí. Ne každému se totiž jednoduchá řešení, která tato populární autorka ve svých článcích občas nabízí, musí zamlouvat (čímž neříkám, že v řadě jiných věcí nemá paní Šichtařová naopak pravdu).
