Ke kádrování paní Lipovské coby kandidátky do Rady České televize se kromě části senátorů a vedení České křesťanské akademie v uplynulých dnech přidaly i některé další osoby…
O výhradách části našich senátorů a představitelů České křesťanské akademie ke kandidatuře ekonomky Hany Lipovské do Rady České televize jsem psal již v minulém blogu (viz odkaz zde). Větší část ohlasů v diskusi na něj byla kladných, jsou však i takoví, kteří aktivitu pánů Halíka, Hilšera, Beka, Lásky a některých dalších senátorů, kteří se podepsali pod výzvu České biskupské konferenci ohledně toho, aby kandidaturu paní Lipovské stáhla, hájí.
Argumentují přitom například tím, že k demokracii patří jak to, že někdo paní Lipovskou hájí, tak i to, že někteří jiní k ní naopak veřejně pronášejí své výhrady. S takovým tvrzením nepochybně souhlasím. Problém je ovšem v tom, že není úplně to samé kritizovat kandidáta na jakoukoliv veřejnou funkci a dělat veřejně nátlak na toho, kdo jeho kandidaturu navrhl, aby ji dodatečně stáhl. Když budu zcela konkrétní: pokud bude například někdo kandidovat na prezidenta, tak je zcela v souladu s demokracií, když během volební kampaně kdokoliv veřejně vyjádří vůči tomuto kandidátovi výhrady. Ale už by mi nepřišlo v pořádku, pokud by někdo dělal veřejně nátlak na poslance či senátory, kteří jeho kandidaturu podpořili (jednou z možností, jak se stát prezidentským kandidátem, je získat podpisy 20 poslanců nebo 10 senátorů), aby svůj podpis pod jeho kandidaturou odvolali s poukazem na to, že tento kandidát je z různých důvodů pro úřad prezidenta nevhodný.
A stejné je to i v případě paní Lipovské: pokud by pánové Halík, Hilšer či kdokoliv jiný apelovali na členy Poslanecké sněmovny, kteří budou o radních ČT rozhodovat, aby tuto paní nevolili, těžko by někdo mohl mít vůči tomu výhrady. Ale dělat nátlak na Českou biskupskou konferenci, která kandidaturu této mediálně známé ekonomky navrhla, je něco principiálně zcela jiného. Neobstojí přitom ani argument, že paní Lipovská v jednom dřívějším rozhovoru zpochybnila význam veřejnoprávních médií (což bylo navíc ze strany jejích kritiků trochu zkreslené a vytržené z kontextu). Jak totiž ukázaly během posledních dnů některé ohlasy, pro určité lidi je tohle pouze zástupný důvod, a kandidatura této externí spolupracovnice Institutu Václava Klause je ve skutečnosti pro ně především politickou záležitostí.
V plné nahotě to ukazuje například komentář šéfredaktora internetového portálu Forum 24 Pavla Šafra s výmluvným názvem Otec Duka nepropadl kouzlu Hany Lipovské náhodou. Oba plují v temném protizápadním proudu. Tato nechvalně známá persona současné české žurnalistiky v něm na paní Lipovské i panu Dukovi vskutku nenechala nit suchou. Kandidátku do Rady České televize obviňuje například z toho, že poskytuje rozhovory dezinformačním médiím (konkrétně „prohradní televizi“ XTV), kritizuje hnutí Milion chvilek pro demokracii (to samé vytýká paní Lipovské například i režisér Jan Hřebejk), a její odpor k Evropské unii (který se projevuje třeba tím, že věští konec eura) ji prý spojuje s ruskou propagandou. Na adresu kardinála Duky pak Pavel Šafr píše, že jakožto člověk, pocházející z katolické rodiny, se za něj už několik let stydí, a po nominaci Hany Lipovské do Rady ČT jeho znechucení z otce arcibiskupa ještě narůstá.
Komentář pana šéfredaktora Šafra je zkrátka napsaný v podobném duchu, v jakém psávali před rokem 1989 tehdejší soudruzi redaktoři v Rudém právu štvavé komentáře o protistátních živlech, představujících nebezpečí pro naši socialistickou společnost. Výraz „kádrování“ mi proto v souvislosti s propíráním „politické způsobilosti“ některých kandidátů do Rady České televize nepřipadá nikterak přehnaný.
