Zítra si připomeneme nedožité 80. narozeni našeho prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Proto je zcela logické, že na něho mnoho lidí v těchto dnech vzpomíná.
Rozsáhlejší oslavy chystají jeho příznivci především na zítřek, zpravodajský server Lidovky.cz pak s předstihem oslovil 80 vybraných osobností, aby napsaly, jak na Václava Havla vzpomínají. A při včerejším brouzdání internetem jsem na jednu z nich narazil – konkrétně na vzpomínku bývalé Miss Československa a dnes podnikatelky a manželky Zdeňka Bakaly, paní Michaely Bakala Maláčové. Asi bych její vzpomínku vůbec nečetl, kdyby mě nezaujal titulek, pod kterým se na Lidovkách objevil: Ještě že se toho Václav nedožil, říkám si občas.
Velmi mě totiž zajímalo, co je podle paní Michaely Bakala to nejvíc zlého, k čemu po necelých 5 letech od Havlova úmrtí došlo a z čeho by byl nejvíc zklamán. A příslušné odpovědi jsem se skutečně v článku dočkal: „Mnohokrát si na něj vzpomenu a říkám si: „Ještě že se toho nedožil!“ Anebo „Co by na to asi řekl?“ Věřím, že by byl i v dnešní době nám všem povzbuzením. Chápal by, proč se k moci dostávají populisté, proč oslabuje Evropa, proč se bojíme uprchlíků. Chápal by i pokusy ruské propagandy a odmítání či zpochybňování hodnot, které sám ztělesňoval. Zároveň by se s tím nesmířil a aktivně by se pokoušel věci vysvětlovat a řešit,“ píše Michaela Bakala Maláčová.
Nelze říci, že by mě tato odpověď překvapila a souhlasím s tím, že kdyby dnes Václav Havel žil, tak by se mu pravděpodobně nelíbil například postoj většiny českých politiků k uprchlické krizi, především pak současného prezidenta Miloše Zemana. A asi nejenom já se domnívám, že jeho názory na tuto problematiku by naopak byly velmi blízké názorům německé kancléřky Angely Merkelové nebo našeho bývalého ministra zahraničí a někdejšího svého blízkého spolupracovníka Karla Schwarzenberga.
V souvislosti s tím, že jde zrovna o vzpomínku paní Michaely Bakala Maláčové, mě však napadla spíše jiná věc: jak by se dnes Václav Havel díval na počínání jejího manžela, velkopodnikatele Zdeňka Bakaly?
Na co konkrétně tímto narážím? Zdeněk Bakala, jak známo, udržoval s Václavem Havlem velmi přátelské vztahy, financoval některé jeho projekty a po Havlově smrti si mimo jiné vzal pod patronát Knihovnu Václava Havla, jejíž sídlo má v plánu přesunout do atraktivní lokality v Praze na Loretánském náměstí. To je jistě záslužná věc a s vybudováním této knihovny na rozdíl od některých permanentních Havlových odpůrců žádný problém nemám. Jde však o to, co by Václav Havel říkal tomu, že na výstavbu knihovny budou nejspíš použity i peníze, která pan Bakala vydělal ne zrovna čestným způsobem.
Když Zdeněk Bakala v roce 2004 koupil společnost OKD, získal tím od státu i 45 000 hornických bytů, za něž zaplatil pouhých 1,7 miliardy korun (což vycházelo zhruba na 40 000 korun za jeden byt). Přestože pan Bakala tenkrát veřejně slíbil, že je přednostně nabídne k odprodeji původním nájemníkům za privatizační cenu, k naplnění tohoto slibu nikdy nedošlo. V loňském roce totiž byty prodal nadnárodní společnosti Round Hill Capital (s největší pravděpodobností za mnohonásobně vyšší cenu, než za kterou mu je v roce 2004 vláda, v níž byl ministrem financí současný premiér Sobotka, prodala).
Je také s podivem, že muž, který se v minulosti tak často zaštiťoval pravdou a láskou, žádný podíl viny na současném krachu společnosti OKD necítí a osud tisíců jejich zaměstnanců, které čeká propouštění, je mu zřejmě lhostejný. Přestože se odhaduje, že ostravsko-karvinské doly v době, kdy prosperovaly, mohly Bakalovi přinést zisk až ve výši 60 miliard korun.
Proto by mě opravdu zajímalo, co by dnes Václav Havel na jednání svého někdejšího přítele Zdeňka Bakaly říkal. Odpověď na ni se však již bohužel nedovíme…
