Ve věku pouhých 49 let zemřela wimbledonská vítězka z roku 1998 a jedna z nejlepších hráček celé české tenisové historie Jana Novotná.
Když jsem včera zahlédl titulek té smutné zprávy na internetu, byl to pro mě obrovský šok. Vůbec jsem netušil, že je bývalá wimbledonská vítězka a jedna z nejlepších tenistek české historie vážně nemocná. Vždyť ještě donedávna se objevovala jako spolukomentátorka tenisových přenosů v České televizi i na Eurosportu, psalo se o tom, že trénuje nadějnou českou tenistku Barboru Krejčíkovou… A bylo jí přece pouhých 49 let, shodou okolností tolik, jako je aktuálně mně.
Jako sportovní fanoušek si vážím všech sportovců a fandím všem českým reprezentantům v jakémkoliv sportovním odvětví. Ale Jana Novotná byla jednou z těch, které u mě vždy budou patřit mezi takzvaně nezapomenutelné. Proto jsem se rozhodl podělit se o mé vzpomínky na ni a aspoň symbolicky uctít její památku prostřednictvím tohoto blogu.
Jana Novotná prvně vešla do povědomí tenisových fanoušků jako výborná deblistka, přičemž nejvíce úspěchů získala ve čtyřhře po boku jiné výborné české hráčky Heleny Sukové. Nezapomenutelný pro mě je především finálový zápas na olympiádě v jihokorejském Soulu v roce 1988. Proti Novotné se Sukovou tenkrát stál výborný americký deblový pár Shriverová – Garrisonová, při finále byla Helena Suková fyzicky handicapovaná a viditelně těžce se na kurtu pohybovala. Díky úžasné bojovnosti Jany Novotné, která řadu míčů dobíhala za Helenu, však svedl český pár s Američankami zcela vyrovnaný zápas, ve kterém nakonec po krásném souboji podlehl poměrem 8:10 v rozhodujícím třetím setu. I tak Novotná se Sukovou vybojovaly pro Československo stříbrnou olympijskou medaili a tento úspěch pak zopakovaly i o 8 let později na olympiádě v Atlantě.
Jana Novotná však začala velmi brzy prorážet do absolutní světové špičky i ve dvouhře a v roce 1993 poprvé sahala po wimbledonském triumfu. V semifinále tenkrát senzačně vyřadila Martinu Navrátilovou a ve finále stanula proti jiné skvělé světové tenistce – Steffi Grafové. Tento zápas si nejspíš řada dříve narozených sportovních fanoušků vybavuje dodnes: česká tenistka v něm proti favorizované Němce vedla 4:1 a 40:15 v rozhodujícím třetím setu. Dodnes si vzpomínám, jak komentátor České televize v tom okamžiku prohlásil, že Janu Novotnou už může o vítězství připravit jen nějaká nepředvídatelná událost. Žel Bohu, mýlil se - jedna z nejlepších tenistek všech dob Grafová se neuvěřitelně vzchopila a Novotná nakonec prohrála třetí set 4:6. Celý svět pak obletěly záběry, kde pláčící Janu Novotnou utěšuje při závěrečném ceremoniálu vévodkyně z Kentu...
Vítězství ve dvouhře na nejslavnějším světovém turnaji se však přece jen dočkala, a to v roce 1998. V tomtéž roce se mi poprvé poštěstilo vidět hrát Janu Novotnou na vlastní oči. V Poháru federace tenkrát hostily české tenistky v Brně Švýcarsko a vrcholem tohoto mače byl zápas Martiny Hingisové s Janou Novotnou (tehdy šlo o duel první a druhé nejlepší světové tenistky podle žebříčku WTA). Novotná po napínavém boji nakonec podlehla Hingisové v poměru 1:2 na sety, obě tenistky však tenkrát připravily divákům v brněnské hale Rondo krásný sportovní zážitek.
Jana Novotná v tomtéž roce právě ve Wimbledonu Hingisové porážku oplatila, když ji vyřadila v semifinále. Ve finále pak proti Francouzce Tauziatové potvrdila roli favoritky a stala se tak první českou reprezentantkou, která wimbledonskou dvouhru vyhrála (jiná původem česká tenistka Martina Navrátilová vyhrála poprvé Wimbledon již v roce 1978, tehdy však již žila 3 roky v USA). Kromě wimbledonského triumfu dosáhla Jana Novotná během své hráčské kariéry i řady jiných významných úspěchů: v roce 1997 vyhrála Turnaj mistryň, v roce 1996 získala na olympijských hrách v Atlantě kromě stříbra ze čtyřhry i bronz ze dvouhry, v deblu vybojovala celkem 12 grandslamových titulů…
V tenise toho zkrátka stihla hodně, v životě už bohužel tolik ne. Jak už jsem napsal v úvodu, do tenisového nebe odešla v pouhých 49 letech. Díky Jano za vše, cos pro naši zemi udělala, R. I. P.
