Lhát a podvádět se nemá, ale v rámci spravedlivého politického boje někdy musí jít morální zásady stranou…
Leželi takhle Pavel s Máňou v posteli a rozebírali aktuální politickou situaci. „To je opravdu hrůza,“ rozčiloval se jako obvykle Pavel, „kam tenhle národ spěje! Jak já se za něj stydím! Komouš Babiš vyhraje parlamentní volby a komouš Zeman dokonce prezidentské! Já jsem přitom vsadil celou listopadovou výplatu na to, že ten zmetek nepostoupí ani do druhého kola. A pak ještě celou prosincovou i s třináctým platem na to, že v druhém kole prohraje s Drahošem! A pak jsem nemohl tři měsíce chodit na pivo,“ podíval se vyčítavě na Máňu…
„No a za co bys tam chodil, když už ses na stará kolena zbláznils a začal s hazardními sázkami?“ odvětila mu Máňa. „Kdybys radši seděl doma a napsal nějaký inteligentní článek do té literární soutěže, co ses jí tolik let zúčastňoval…“
„A máš snad sklerózu? Vždyť mě dali dvouletý distanc za to, že jsem tam zcela pravdivě napsal, že prezident je ochlasta a duševní mrzák a volí ho jen ubožáci. Vždyť ti to říkám pořád, že všude dnes rozhodují komanči, i v těch prý nezávislých novinách,“ rozčiloval se opět Pavel.
„Na to jsem fakt úplně zapomněla,“ odvětila Máňa. „No tak co Pájo, aspoň si od psaní chvilku odpočineš, budeš se místo toho věnovat zahrádce i našemu pitbullovi, s kterým si tak dobře rozumíš,“ chlácholila ho.
„No ale víš, jak mě to štve? Vždyť já už jsem po tu dobu, co jsem nemohl chodit na pivo, napsal tolik úžasných článků, útočících na toho zloděje a estébáka Babiše, kterými bych určitě trumfl i toho Haluzáka, co tu soutěž již několik let podvodem vyhrává!“
„Tak to je fakt škoda,“ odvětila smutně Máňa , „mohls poprvé v život vyhrát nějakou cenu.“
„To si piš že jo! Ale já, ač jsem nikdy nic nevystudoval, jsem tak chytrý, že na ně vyzraji!“ prohlásil odhodlaně Pavel.
„A jak?“ ptala se s údivem Máňa.
„Přihlásím se tam jako ty! Tedy nikoliv jako Pavel Hůla, ale jako Marie Hůlová. Má to teda jeden háček – budu tam muset poslat naskenovanou tvou občanku. Ale ty mi ji na chvilku půjčíš, že ano?“
Máňa je v rozpacích: „Víš Pájo, já jsem přece celý život poctivá a nikdy jsem nepodváděla...“
Pavel se opět rozčílí: „Máňo, mě z té tvé ženské poctivosti fakt jednou trefí šlak! Vždyť tím mým skvělým článkem bych mohl nejenom vyhrát cenu, díky níž bych konečně splatil ten dluh za prohrané prezidentské volby, ale hlavně bych tím našemu guru Kalouskovi udělal velkou radost. Přece v rámci spravedlivého politického boje proti Babišovi se Zemanem musí jít nějaké morální zásady stranou!“
Máňa dlouhou dobu mlčí, ale pak nakonec kývne. Pavel se tak mohl do soutěže přihlásit a v kategorii spisovatelek získal cenu za objev roku, kterou byl poukaz na značkovou kosmetiku.
Máňa se však zařekla a odmítala jet do Prahy cenu převzít. A tak Pavlovi nezbylo než zajít do kadeřnictví nechat si oholit vousy a prodloužit a nabarvit na blond své šedivé vlasy, aby se Máni aspoň trochu podobal…
