Přestože německá kancléřka Angela Merkelová aspoň navenek nadále působí suverénním dojmem, faktem je skutečnost, že jak její popularita, tak oblíbenost její strany CDU u německých voličů stále klesají.
Političce, která v příštím roce dokončí svůj třetí mandát německé kancléřky, důvěřuje v Německu podle srpnového průzkumu 47 % lidí. Samozřejmě, že na první pohled to není zase tak špatné číslo a mnozí vládnoucí politici by takový výsledek brali všemi deseti. Ale s ohledem na to, že Merkelová byla ještě někdy před rokem a půl zvyklá na důvěru 70 i více procent lidí, to je propad docela velký. A že hlavní vinou takového propadu je především její migrační politika, tuší nejspíš i ten, kdo politiku sleduje jen velmi okrajově.
Ještě hůře to vypadá s oblíbenosti její strany CDU. Například v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku, konaných začátkem září, utrpěla CDU debakl, když skončila s necelými 19 % až třetí. Porazili jak sociální demokraté (SPD), tak i „protiuprchlická“ Alternativa pro Německo. O uplynulém víkendu pak skončila v zemských volbách v Berlíně druhá za SPD, zisk obou těchto vládních stran byl však nízký a pravděpodobně to znamená, že jejich stávající koalice v německém hlavním městě pokračovat nebude.
Nelze se proto divit určitému rozhořčení politiků i příznivců CDU, kteří Angele Merkelové stále hlasitěji vyčítají, že kvůli jejím vřelým proimigračním postojům strana přichází o stále více voličů. Když jsem včera na iDnes zahlédl článek s titulkem Merkelová po „hořké“ porážce v Berlíně přiznala vinu, domníval jsem se, že německá kancléřka konečně přišla na to, že její nadšené vábení uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy bylo naivním a zcela nepromyšleným krokem.
Když jsem si však článek přečetl, tak jsem zjistil, že kancléřka si za rozhodnutím přijímat uprchlíky z Blízkého východu nadále stojí a nemíní jejich počet omezit pevnou hranicí. A mimo jiné prohlásila: „Kdybych mohla, vrátila bych čas o mnoho let zpátky, abych se spolu s celou vládou a všemi, kdo nesou zodpovědnost, mohla lépe připravit na situaci, která nás v pozdním létě 2015 zastihla spíše nepřipravené. Za svými rozhodnutími ale plně stojím.“
Takže Angela Merkelová nevidí chybu v tom, když v létě loňského roku nepromyšleně prohlásila, že všichni uprchlíci budou v Německu srdečně vítáni (a v důsledku toho jich během jednoho roku do země našeho západního souseda přišlo přes jeden milion), ale v tom, že zřejmě již od roku 2005, kdy se poprvé stala německou kancléřkou, měla uprchlickou krizi předvídat a své německé spoluobčany na ni připravovat. Nad touto „sebereflexí“ německé kancléřky nemohu jinak, než kroutit hlavou a nevím, zda má smysl k ní něco více dodávat. Snad jen to, že komu není rady, tomu není pomoci…
